Z komentáře k původnímu EP albu (8135 0163):
Ragtime se hrál na konci minulého století na severoamerickém kontinentě jako jediný druh černošské hudební tvorby, která vznikala pod přímým vlivem dobové evropské populární hudby. Původně byl komponován jen pro sólový klavír a do poslední noty pečlivě zapisován; identifikovat ho můžeme podle toho, že v levé ruce se střídají basy v oktávách na první a třetí dobu s akordickými přiznávkami na dobu druhou a čtvrtou, zatímco pravička hraje synkopovanou melodickou linku. Forma ragtimů je neměnná. Na nepříliš složitém harmonickém základě se pravidelně opakuje několik motivů. Klavírista se musí přesně držet notového záznamu, pro improvizaci zde není místo a to je také důvod, proč ragtime nebývá řazen do jazzu, ale je spíše uváděn jako jeden z jeho významných zdrojů.
SCOTT JOPLIN (*24. 11. 1868, † 1. 4. 1917) je jednoznačně nejslavnější světový skladatel ragtimů. Dochovalo se jich kolem sedmdesáti, přičemž dva, Original Rags a zřejmě ten nejslavnější v celé historii, Maple Leaf Rag, byly vydány tiskem již v roce 1899. Scott byl posedlý myšlenkou vytvořit černošskou ragtimovou operu. Jeho rozsáhlé dílo Treemonisha, které složil po předchozích přípravách v roce 1911, se však nedočkalo potřebného ohlasu. Scott Joplin sám neúspěšné nastudování a provedení financoval, což ho zruinovalo a nakonec přivedlo až do ústavu pro duševně choré, kde pak i zemřel. Jeho ragtimy však nezapadly, staly se součástí světové kulturní pokladnice a interpreti i posluchači se k nim čas od času rádi vracejí.
FRANTIŠEK POLEDNÍK se do ragtimů zamiloval poté, co se s nimi setkal poprvé ve filmu Podraz (Původní název The Sting, Žihadlo); ústřední melodii filmu tvoří Joplinův lyricky pojatý ragtime The Entertainer z roku 1902 v orchestrální úpravě. To už ale byl Poledník zručným a vzdělaným klavíristou. Jako syn polsko-českých rodičů (*21. 4. 1954 v Katovicích) absolvoval nejprve lidovou školu umění a pak také ostravskou konzervatoř, kde si ke klavíru přibral i studium skladby. Přitahovala ho klavírní hráčská virtuozita, obdivoval skladatele-modernisty, především Stockhausena, a sám také komponoval dodekafonickou hudbu. Když se však naskytla příležitost studovat práva na wroclawské univerzitě, zdálo se, že mladý klavírista půjde ve stopách svého otce - právníka. Stal se však opak - právě ve Wroclawi totiž František začal velice pilně cvičit a když pak ještě zhlédl film Podraz, úporně sháněl jeden Joplinův ragtime po druhém. A protože jazzová atmosféra Wroclawi je nejen známá, ale i nakažlivá, nemohl František Poledník chybět ani na tamním amatérském festivalu Jazz nad Odrou, kde v roce zvedl mimo soutěž svůj vlastní recitál. Wroclawskou univerzitu sice v roce 1981 úspěšně dokončil, ale o právnické profesi však neuvažoval ani minutu. Po návratu domů do Karviné nastoupil dráhu profesionálního hudebníka a hned začal budovat vlastní koncertní repertoár. Za vzor si vybral polského klavírního romantika s vynikající technikou Adamma Makowicze a černošského jazzového giganta Oscara Petersona.
Ve svém programu má šestnáct ragtimů, z toho dvanáct Joplinových a další od Eubieho Blacka, Toma Turpina a Jellyho Rolla Mortona. Oblíbil si však i skladby George Gerswina, které hraje v autorových klavírních úpravách, tituly z repertoáru Oscara Petersona a část programu tvoří i jeho vlastní skladby.