Z komentáře Karla Mlejnka k CD albu 11 1413-2 "Oskar Nedbal Z pohádky do pohádky, Andersen. Baletní hudba", jež vydal Supraphon v roce 1983 a které nyní Supraphon uvolňuje i pro digitální obchody:
Pohádkový děj má na taneční scéně dlouhou tradici; v českém prostředí byl však tento žánr opomíjen. Pokusy některých skladatelů menšího formátu (Kovařovic, Bendl, Káan) dávno zapadly, a teprve OSKAR NEDBAL (1874-1930) dodal baletnímu divadlu ten pravý lesk a vdechl mu skutečný život. Jeho první balet - či lépe řečeno taneční pantomima - Pohádka o Honzovi (1902) byl autorovým prvním vykročením do světa tance. Český balet dostal v Nedbalovi svého klasika...Druhý pohádkový balet Z POHÁDKY DO POHÁDKY (1908) dodnes dokáže posluchačsky i divácky zaujmout. Jeho příběhy mají velkou výhodu - zná je každé dítě od předškolního věku: princezna Zlatovláska vysvobodí zakletého prince z žabí podoby, chytrý krejčík přelstí ve strašidelném zámku samotného Belzebuba, Šípková Růženka je probuzena k novému životu Princovým polibkem a nakonec - čtyři zvířátka na vandru - osel, pes, kočka a kohout - vyděsí loupežnickou chásku tak, že se pobertové dají na zběsilý útěk. Jsou to národní pohádky, které Nedbal zhudebnil s velkým vtipem i poezií.
ANDERSEN (1914) řadu Nedbalových pantomim uzavírá: pod vánočním stromem ožívají figurky pohádek Velkého Vypravěče. Cínový vojáček se zamiluje do papírové panenky, kterou oživuje slavičí zpěv; tanečnici unese čínský císař, vše však skončí šťastně, protože cínový vojáček císaře přemůže - a panenka opět ožije...