Gejza Dusík - Modrá ruža. Nahrávky z let 1937-1947

Postava robustní, ba impozantní, projev jemný a zdvořilý - pravý podunajský štramák se zkušenostmi z vídeňských i pešťských kaváren - to byl největší slovenský komponista a hitmaker třicátých a čtyřicátých let minulého století. Gejza Dusík (1907-1988) patřil mezi průkopníky slovenské populární hudby a spolu s textařem Pavlem Braxatorisem a zpěvákem a hercem Františkem K. Veselým patřil mezi spoluzakladatele slovenské operety. Vynikal i na poli vydavatelském a organizačním - v letech 1942-1948 byl Dusík majitelem hudebního vydavatelství v Bratislavě a v letech 1949-1974 zastával funkci ředitele Slovenského autorského svazu. V té době komponoval též koncertní skladby estrádního typu a suity z oblasti vyššího populáru.
Jeho podrobnější životní data lze snadno dohledat, soustředíme se proto na gramofonové nahrávky jeho písní, které začaly vycházet od roku 1934 na etiketě Ultraphon a od roku 1937 též na etiketách Esta a His Master's Voice. Během druhé světové války vycházely Dusíkovy písně též na etiketách Telefunken a Polydor. Po roce 1945 se řada z nich dočkala nových vydání, později i na etiketě Supraphon.
Zdaleka nejčastějším interpretem Dusíkových melodií byl již zmíněný František Krištof Veselý, v závěsu pak zůstávají další dva slovenští zpěváci dr. Janko Blaho a operní tenorista a hudební publicista Štefan Hoza. Obvyklou náladu Dusíkových tang poněkud narušuje snad jen přednes sopranistky Anči Hrušovské (4, 7).
Tanečních písní složil Dusík více než dvě stovky, některé z nich byly ve své době natočeny i ve více verzích a řada z nich se v moderních aranžmá hraje dodnes. Ač byl po právu nazýván "otcem slovenského tanga", dvě jeho snad nejúspěšnější skladby - Saigon a Modrá ruža - jsou slow-foxy.

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel