Z komentáře Jiřího Štilce k původnímu LP albu 11 0603 vydanému Pantonem v roce 1976 a vycházejícímu v Supraphonu nyní poprvé digitálně:
Když se v srpnu roku 1975 rozlétla světem zpráva o smrti DMITRIJE ŠOSTAKOVIČE (nar.1906), pocítili jsme, že byl ukončen život výjimečné individuality, nechávající až do poslední chvíle tepu svého srdce trvalé stopy v celkovém obrazci sovětské a světové hudby 20. století. Ještě před smrtí napsal rozměrnou - takřka třicetiminutovou - Sonátu pro violu a klavír. Šostakovič se díval do tváře smrti v obleženém Leningradě, vzrušovala jej znovu a znovu, když ničila životy bojovníků za lepší svět. Začal se s ní vyrovnávat, když cítil, že se nezadržitelně blíží i k němu. Byl jedním z nemnohých duchovních zjevů našeho věku, který tyto pocity vyjádřil hudbou. Tématem smrti však zobrazil především nesmírnou sílu a závažnost života. Učinil tak s plným nasazením svého občanského i uměleckého přesvědčení i ve svém XIV. kvartetu...Zatímco předcházející kvartet je "violový", XIV. je "violoncellový". Přesto jako by ještě vyrůstal z lůna XIII. kvartetu, když jej otevírá viola. Je to ovšem violoncello, jež je tvůrcem všech dějů i proměn tohoto podivuhodného díla, obnažujícího hudbu v její podstatě a nejvyšší oproštěnosti... tento kvartet patří mezi díla, jež činí život plnějším...gruzínský skladatel SULCHAN NASIDZE (nar. 1927) rozvíjí nejlepší tradice své rodné země a výtečně cítí svérázný svět její poezie a lidového umění. Jeho Komorní symfonie č. 3 pro smyčcový orchestr je skladbou neobyčejné kultury, intelektuální lyriky, ekonomiky výrazových prostředků, obsahové zhuštěnosti a originální tektoniky. Čistota jejího ovzduší připomene zážitek, který ve vás vzbudí pohled na divy gruzínské architektury s její lakoničností, symetrií, fantazií a ornamenty...Nasidze byl v březnu 1976 přítomen studiové nahrávce svého díla. Na prvou stránku jeho partitury vepsal slova nadšení, jež patřila dirigentu J.Bělohlávkovi a souboru Musici de Praga.