Z komentáře Dr. Vojtěcha Huebra k původnímu LP albu 8115 0325 "Josef Audes Audescence" vydanému v Pantonu v roce 1983 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Zrod desky, kterou máte před sebou, začal vlastně tím, čím její program končí. O dobrý půlrok dřív, než Panton zahájil natáčení samostatného alba jednoho z nejcennějších barytonsaxofonistů jazzové Evropy JOSEFA AUDESE, ho totiž požádal, aby společně s trombónistou Mojmírem Bártkem a v jeho "Legendě" přijal hostování na tenkrát právě vyráběném LP Krýslova Saxtetu (8115 0267). Atmosféra v karlínském studiu, kde se onu noc oba sešli s ad hoc sestavenou mezinárodní rytmikou, byla ovšem natolik šťastná, že v ní nakonec nevznikl jen plánovaný materiál, nýbrž i něco navíc: snímek MYRMIDONI. Hned jak dozněl, bylo jasné, že skladba, do jejíhož názvu se Achillovi vojáci z dob helénských válek o Tróju dostaly díky druhé největší Audesově vášni (a tou je hned po jazzu historie), nesmí na jeho uvažovaném gramoportrétu za žádnou cenu scházet. A tak se tedy na závěr ocitá, třebaže jinak si ke všem devíti dalším nahrávkám kolekce její protagonista a rodák ze západočeského Ostrova nad Ohří (*1931), přizval spolupracovníky výlučně z Brna...Jeho silnou stránkou jsou melodicky klenuté balady, jichž tu najdeme hned několik. Patří k nim POHLED Z OKNA, v němž od prvních taktů podlehneme kouzlu jeho krásně plnokrevného tónu, pak již citovaná a jakoby půlnoční MALÁ PROSBA, klasické Van Heusenovo a Burkovo téma POLKA DOTS AND MOONBEAMS, které si zamiloval v podání Gerryho Mulligana a tady je předkládá v nápaditém Bártkově aranžmá s lesními rohy, i barevně překvapivý originál Jaromíra Hniličky MÁ ČERNÁ LABUŤ, ozvláštněný jak zdvojením dřevěných dechových instrumentů a Vidlákovým syntezátorem, tak tím, že tu ke slovu místo barytonu přichází druhý Audesův nástroj - totiž basklarinet. Protipólem těchto lyricky laděných titulů pak je ryze bopový odpich HŘEBENOVKY, v níž na trombón pěkně sóluje i její autor, nebo DAAHOUD Clifforda Browna, jedné z těch věcí , na něž vždycky s takovou chutí Josef Audes jamovával v dnes už neexistujícím brněnském jazzklubu Ornis....Z rodu moderně velkokapelových čísel, v jakých jsme na Audesův strhující projev nejzvyklejší, je pak především jeho POUŠŤ, inspirovaná vzpomínkami na jeden ze zájezdů kapely po Asii. Ale patří sem i další z jeho autorských příspěvků, v němž se pod titulem JINUDY TAMTÉŽ skrývá i zajímavě kontrastní sazba, umocněná Hniličkovým melofonem. A ponecháme-li stranou MYRMIDONY, ve kterých se s výtečnými chorusy představí Audes či krásně gradující Bártkův trombón stejně, jako kontrabas Františka Uhlíře, klavír Karla Růžičky nebo superpřesně reagující bicí mladého Američana Dave Weckla, zbývá nám už jen v 5/4 taktu psaný kvintet AUDESCENCE. Svou free-pointou ústí až k tomu, co lze patrně považovat za samo vyvrcholení desky, a co asi nejlíp ilustruje podstatu uměleckého výrazu špičkového barytonsaxofonisty československé scény.