Z komentáře R.Pečmana k původnímu 2LP kompletu 1111 2491 "George Friedrich Händel Skladby pro cembalo" vydanému v Supraphonu v roce 1979 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Na počátku budiž řečeno, že harpsichordové (cembalové) skladby GEORGA FRIEDRICHA HÄNDELA (*23.2.1685 - †14.4.1759) mají jeden základní znak: působí jako improvizace. Je všeobecně známo, že Händel byl výborný improvizátor na varhany i harpsichord, anglickou obdobu cembala. Též své harpsichordové skladby vrhal na papír rychle, jakoby bez rozmyšlení, a nechtěl, aby byly vydávány. Považoval je za kompozice příliš efemérní. Jeho věhlas byl však již za jeho života tak velký, že nakladatelé leckdy vydávali jeho suity pro harpsichord aj. skladby bez jeho vědomí....Formu suity (resp. partity) pěstoval Händel jenom proto, že mu dovolovala rozvinout volně jednotlivé věty. Dbal přitom však na jednu tóninu....Je zajímavé, že vlastně ve svých suitách vytváří typ skladby, v níž jednotlivé věty nejsou chápány jako uzavřené celky, nýbrž jako odstavce celku vyššího. Proto by také bylo správné, aby byly hrány jakoby v jednom kuse, jako jakási extempore. Volný, lehce nahozený způsob kompozice je pro Händelovu klavírní hudbu typický. Jeho génius pluje na vlnách fantazie. Po úspěchu Händelovy sbírky z r. 1720 následovaly další konvoluty z r.1733 a 1735. Vzbudily oprávněný zájem, ba sloužily dokonce za vzor kontrapunktické práce. Johann Mattheson věnuje mnoho místa právě Händelovým cembalovým skladbám ve své proslulé učebnici Der Vollkommene Capellmeister...Z jeho úvah vyjímáme některé myšlenky:"Ve svých větách a protivětách nepracuje (Händel) tak vázaně jako Kuhnau, nýbrž tu a tam vybočuje. Zatímco uvede galantně hlavní téma, použije je pak na takových místech, kde je nikdo nepředpokládá ani nehledá. Koho by napadlo, že v ...několika málo notách je ukryta zlatá nit, vlákno, které lze rozvíjet nastokrát více? Oč jsou věty kratší, o to déle a lépe je přece tento známý a dovedný autor rozvíjí. Nalézáme tu vše, co je požadováno ve dvojité fuze se dvěma subjekty...