Z komentáře dr. Václava Holzknechta k původnímu LP albu 1 11 1766 "Franz Liszt Léta putování " vydanému v Supraphonu v roce 1976 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Lisztovy klavírní kompozice, pojaté do třídílné sbírky let poutnických (Années de Pélerinage) děkují za svůj vznik cestovním dojmům, jež skladatel načerpal v letech 1835-39 ve Švýcarsku a v Itálii v průvodu své nelegitimní ženy, Marie d'Agoult. Romantismus si liboval v hudebním přepisu skutečnosti a Lisztova bohatá fantazie i jeho mnohotvárné technické možnosti dovolily, aby se hudba zmocňovala rozmanitých námětů mimohudebních a zobrazovala je pro svém. Je třeba k tomu podotknout, že Liszt byl literárně vzdělán a měl živý smysl pro výtvarnictví. Obklopen nádhernou přírodou a nesmrtelnou pokladnicí umění, jaká se mu otevřela v Itálii, rezonoval nutně na obojí jako skladatel. A tak se v jeho hudbě uskutečnil jakýsi zápisník s řadou 26 skladeb, zachycujících nejvýraznější zážitky jeho cest.
Náš snímek pojal několik kompozic s náměty italskými. Přenést do hudby renesanční milostnou lyriku Francesca Petrarcy (1304-74) nebylo zvlášť nesnadné, neboť skladatel mohl obsah jeho tří sonetů nahradit milostnou notou romantickou, vyjadřující vroucí i vášnivé city sice v jiné poloze výrazové, nicméně v obecně lidském smyslu podobné: erotická poezie dostala u Liszta zevně bohatší roucho vzhledem k tomu, že vyjadřuje psychiku odlišné doby s celou její rafinovanou elegancí...
Tato díla, typická pro údobí francouzského romantismu třicátých let, zůstávají nicméně stále velkými výtvory po stránce oslnivé fantazie i dokonalého řemesla skladatelského i nástrojového. Jsou sice dokumentem své doby, ale jako skutečné umění žijí i dnes. Na našem snímku se jim dostalo interpretace Milana Klíčníka (*1932), představitel naší střední pianistické generace.