Z komentáře k původnímu 3LP kompletu 1112 4641 vydanému Supraphonem v roce 1986 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Čtvero ročních dob představovalo od nepaměti lákavé téma pro všechny druhy folklórní i umělecké tvorby. Nejvíce se ovšem zpívalo o jaru. Dokonce podle antické mytologie bývalo kdysi - ve "zlatém věku" - na zemi věčné jaro. Ty ostatní doby dolehly na lidi vlastně jako trest. Řečeno v hexametrech Ovidiových Proměn, starých téměř jako náš letopočet:"Dřívější trvalé jaro hned Jupiter zmenšil a zkrátil, na čtyři období rok pak rozdělil: na krátké jaro, na parné léto a nestálý podzim a mrazivou zimu" (Přeložil I.Bureš). Když si s tématem čtvera ročních dob pohrávalo baroko, docházel i jemu u zimy dech. Co o ní zpívat? Ani v přírodě v tu dobu nic nezazpívá a život jako když se vytrácí. Antonio Vivaldi ve svých Le quattro stagioni hudebně vykresloval Zimu jako dující severák, marně však hledal tónové podobenství k zamrzávající vodní ploše, a tak se nakonec utekl k obrazu chodce, jemuž chladem drkotají zuby a pak ještě padá na kluzkém ledě. Teprve v roce 1800, na samém počátku nového století, se mezi evropskými skladateli našel takový, jenž se dokázal tisíciletého tématu chopit nejen jako příležitosti k rozvíjení oblíbených tónových ilustrací, ale který je dokázal propojit s obrazem plodných lidských životů, a tím mu dodal nové dimenze. Oním skladatelem byl JOSEPH HAYDN (1732-1809), ve Vídni usazený osmašedesátiletý titulární esterházyovský kapelník, v oněch letech nejuctívanější hudebník Evropy. Oratoriem Roční doby naplnil poslední velký tvůrčí úkol svého života....