Z komentáře Jindřicha Pecky k původnímu LP albu 11 0986-1 731 "Rittersberkovy české národní písně" v podání souboru Musica Bohemica vydanému v roce 1991 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
...Sbírka svým realismem svědčí o vžitých zásadách editorova osvícenství. Na rozdíl od Čelákovského, který položil důraz na estetické měřítko, chápal Rittersberk lidové písně jako svědectví minulosti. Napsal o tom: "Národní písně jsou památky historické. V nich se vnitřní svět národu rozvíjí a zpytateli k duchovnímu spatření ve pravdě své předkládá. Vše co nad to výše krásověda požaduje, vymezeno jest z oboru jejich. Jsouť prosté polní kvítky, nikoli pak nádherné květiny uměle zřízených zahrad; jsou dítky minulých radostných časů, které v tiché mírnosti kvetou a zavání, ani skvělostí a blýskavostí barev neurážejíce, aniž prudkou mocnou vůní omamujíce..."
Konfrontace Rittersberka a Čelakovského (pomineme-li osobní pohnutky) byla tedy především konfrontací osvícenského objektivismu s nastupujícím romantismem. Projevilo se to i v polemice, která proběhla v roce 1825 na stránkách časopisu Čechoslav. Josef Vlastimil Kamarýt editorovi vytýkal, že sbírka obsahuje obhroublé projevy selského repertoáru, které odporují vznešenému ideálu národního básnictví. Rittersberk naopak hájil zásadu původního neporušeného znění...Ve své době se Rittersberkova sbírka ocitla poněkud ve stínu Čelakovského Slovanských národních písní. Teprve dlouho po Rittersberkově smrti přinesl rozvoj pozitivistické teorie ocenění jeho metody. Oceňuje ji i naše soudobá folkloristika....Tvůrci a interpreti v tomto oboru nacházejí v Rittersberkovi relativně neporušený tvar, který jim umožňuje nově naplnit staré heslo o návratu k pramenům. O to usiluje i přítomná deska...