Z komentáře Jana Šmolíka k původnímu LP abu 1112 2149 "Burian,E.F. Sonata romantica pro housle a klavír, Schulhoff,E. Sonáta č. 1 a 2 pro housle a klavír" vydanému v Supraphonu v roce 1977 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
EMIL FRANTIŠEK BURIAN (*11.6.1904 - †9.8.1959) byl vrcholným a mnohostranným představitelem české kultury a zvláště mezi dvěma světovými válkami vynikl jeho talent hudební. Zasáhl do mnoha oborů, byl vynikajícím režisérem, dramatikem, literátem, zasáhl i do oblasti filmové a po léta byl významným kulturně-politickým pracovníkem. Základním školením a neváhejme říci - i podstatou své bytosti byl hudebníkem...přitahovalo jej divadlo, a proto začal svůj talent zaměřovat různými směry. To ovšem neznamená, že by na tvorbu hudebních děl zapomněl - naopak seznam jeho opusů je úctyhodný a obsahuje prakticky všechny žánry. Za vrchol jeho skladatelské tvorby je považována opera Maryša, která je důstojným a reprezentativním pokračováním janáčkovského dramatismu...nechal se ovlivnit mnoha různými oblastmi, z nichž čerpal podněty a inspiraci pro svoji vlastní tvorbu. Nelze opomenout vliv jazzu, důležitou úlohu hrálo jeho studium hlasu a lidské řeči, které vyústilo v založení řady tzv. lidových suit - jevištních útvarů, v nichž nenapodobitelným způsobem je přetransformována a ztvárňována lidová poezie do poetických a aktuálních scénických obrazů....SONATA ROMANTICA pro housle a klavír je komorním dílem, reprezentujícím Burianovo meziválečné hudební období v plné míře...Je to skladba, jíž plně zaznívá Burianův lyrický fond i když poučený Pařížskou šestkou, novoklasicismem i jazzem. Dílo má všechny znaky silné umělecké osobnosti.
ERVÍN SCHULOFF (*10.07.1922 - †04.05.1986) byl český skladatel německého původu. Na doporučení Antonína Dvořáka studoval pražskou konzervatoř, svá studia později obohatil v Lipsku, Vídni a v Kolíně nad Rýnem. Dostalo se mu tedy mimořádného hudebního vzdělání a ve své době byl znám a uznáván především jako klavírní virtuos evropské proslulosti. Teprve dnešní doba splácí dluh tomuto umělci tím, že doceňuje jeho významnou činnost kompoziční. Ervín Schulhoff měl mimořádně blízko k hudební moderně, a to jak jako interpret, tak jako skladatel a v nedlouhém období i jako pedagog...Jeho vlastní tvorba měla zprvu experimentální ráz. Nechal se také silně ovlivnit jazzem, ale přenášel jeho prvky do vážné hudby spíše ve formě karikatury a grotesky...jeho dílo jen pozvolna nacházelo cestu na koncertní pódia v poválečných desetiletích. Přitom jeho DRUHÁ HOUSLOVÁ SONÁTA patří k tomu nejlepšímu, co bylo v naší hudbě vytvořeno v meziválečném údobí. Jde však samostatnou cestou a nerespektuje tradiční a oficiálně v té době uznávanou novákovskou linii hudby. Snad to bylo také jedním z důvodů, proč se Schulhoffova hudba zdála poněkud cizorodá a těžko vřaditelná do kontextu moderního vývoje hudby v našich zemích. SONÁTA PRO HOUSLE A KLAVÍR č. 1 je dílem skladatelova mládí...je výrazem úporného hledání vlastního osobitého výrazu a zároveň už i prvním dílem, v němž osobitého projevu skutečně dosahuje. Není stylově ještě zcela jednotná, ale v jejím skercu se již objevují humorné a vtipné momenty, předpovídající další autorův vývoj na celá desetiletí....