Z komentáře Vladimíra Lébla k původnímu albu DV 6036 "Kurt Weill - Bertold Brecht Žebrácká opera" vydanému v Supraphonu v roce 1964 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Na začátku tohoto zvláštního díla se praví: "uvidíte dnes večer operu pro žebráky. Protože tato opera byla zamýšlena tak oslnivě, jak si ji mohou vysnít jen žebráci, a protože přece jen měla být tak laciná, aby ji žebráci mohli zaplatit, jmenuje se Žebrácká." ...Žebrácká opera je politickou a naučnou hudební hrou: divák má přesně pochopit, jaké vlastní zákony ovládají chod společnosti, co všechno se skrývá pod zástěrkou vznešených morálních maxim buržoazní třídy. Většina postav reprezentuje zcela určitou společenskou skupinu, jejich chování není náhodné, ale modeluje objektivní strukturu kapitalismu a jeho zákonů. Lze říci, že Žebrácká opera je výbornou sociologickou studií. Hrdina Macheath, zvaný Mackie Messer, představuje "silnou individualitu" ze starých časů, tak trochu sentimentálně věřící ve věčnost své gangsterské aureoly. Peachum, "majitel firmy", generální ředitel velkolepého syndikátu londýnských žebráků, umí v tom chodit daleko lépe a "moderněji", ví přesně, jaké tahy se musí dělat na šachovnici zákonů, aby byla zaručena beztrestnost a bezúhonnost: bez nesnází korumpuje strážce zákonů, šéfa londýnské policie Browna a stejně lehce a virtuózně přivádí nepohodlného, příliš kompromitujícího Macheatha pod šibenici. Sociologický rozbor kapitalistického podsvětí a vznešených kruhů se tu provádí s naprostou otevřeností a téměř učebnicovou metodikou. Pokud Brecht a Weill používají nadsázky nebo alegorie, básnické licence, jsou vždy exponovány tak, aby si je divák mohl snadno konfrontovat s životní realitou a pochopil jejich satirický význam. Jestliže je Macheath v poslední chvíli zachráněn od šibenice milostí královny, divák ví, že tento happy end je dobrým žertem a že v životě se takové milosti nedávají...Vlastní Weillova hudba je doslova kongeniální s Brechtovým dramatickým textem. Weil zcela zavrhl složitost a akademičnost formy romantické opery, obnovil lidový typ vídeňského singspielu, střídajícího prózu s hudebními čísly. Inspiroval se jak jazzem, tak zejména hudebním slangem velkoměstské periferie, baladami a songy městské chudiny...Přítomná nahrávka, která je průřezem Žebráckou operou a představuje posluchači nejtypičtější hudební čísla, navrací se k originálu, provádí pouze některé drobné instrumentální retuše....