Z komentáře původního LP alba 1 11 2125 "Bohuslav Martinů Sonáta, Fantazie a toccata, Okno do zahrady v interpretaci Emila Leichnera" vydaného v roce 1977 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Tři klavírní díla Martinů, jež vcházejí na této desce, jsou provázena paradoxem nijak neobvyklým pro cesty jeho díla do našeho kulturního kontextu. Ačkoliv dvě z nich (Sonáta a Fantazie a toccata) jsou jeho nejvýznamnější díla určená sólovému klavíru, není jejich frekvence v našem hudebním životě právě nejhojnější - na rozdíl od cyklů menších skladeb počínaje Loutkami přes Jaro v zahradě, Bajky, Film v miniatuře, Tři české tance, Vánoce, Borovou až po Etudy a polky...Začlenit první velké klavírní dílo Martinů, FANTAZII A TOCCATU (1940), do této linie klavírních cyklů by ovšem dělalo potíže - závažnost její výpovědi a koneckonců i způsob nástrojové stylizace ji spojují spíše s orchestrálními a koncertantními díly konce 30. let, v nichž Martinů pravidelně uplatňoval klavír...Druhé velké dílo této nahrávky, SONÁTA ...má přece jen pevnější obrysy, navíc se v ní dosti výrazně prosazuje autorův lyrický fond, pramenící v lidové nápěvnosti, a také schopnost tu a tam stylizovat klavírní větu po způsobu romantiků...OKNO DO ZAHRADY je na této desce vítanou protiváhou obou myšlenkově závažných a interpretačně nesmírně náročných děl. Přehledná forma všech čtyř drobných čísel cyklu, nesložitá klavírní sazba, jasně konturované melodické linie...a především uhlazené, ba elegantní zjednodušení skladebných prostředků, jimiž Martinů disponoval koncem 30. let, to všechno činí z OKNA DO ZAHRADY vděčné přednesové dílo. Až do této nahrávky neprávem opomíjené.