Z komentáře Miloše Pokory k LP albu 1 11 2341 "Novák, Nedbal, Foerster, Janáček:Houslové sonáty" vydaného Supraphonem v roce 1978 a nyní vydávaném poprvé digitálně:
Sonátová díla sdružená v této nahrávce tvoří na první pohled dost nesourodou čtveřicí. Pocházejí z různých tvůrčích období svých autorů (u Nováka a Nedbala jsou to skladby mládí, téměř by bylo možno říci studijní - přesto však již hotové, osobité opusy: sonáty Foerstrova a Janáčkova jsou kompozice zralých let), z rozličných časových úseků a každé je zcela jiného rodu: představují však určitý obraz houslové literatury sonátového typu v generaci skladatelů podvořákovských, na velkého mistra - každý po svém - nějak navazujících. Sonátovou formu nenajdeme u nich příliš často. Novák a Nedbal mají po jedné houslové sonátě (Nedbal ovšem zaměřil svůj talent později jiným směrem); Foerster vzhledem k šíři díla v jiných oborech má nízký počet tří houslových sonát, a Janáček napsal také jen jednu - nepočítáme-li dvě nedochované z dob studií...
Vhodné a zajímavé doplnění české houslové komorní literatury tvoří dvě Janáčkovy drobnosti: Dumka pro housle a klavír z roku 1880, z Janáčkových tvůrčích počátků, klasicko-romantického typu, a Romance, studijní práce z let konzervatorních studií v Lipsku (1879), první autorovo zachované komorní dílo.