Komentář Vojtěcha Huebra k původnímu LP albu 8115 0507 "Espresso Štěpán Markovič" vydanému v Pantonu v roce 1985 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Není zrovna obvyklé, aby se šest začínajících muzikantů "vylouplo" ze školního ansámblu, za čtvrt roku spolu připravili původní repertoár pro zprvu jen příležitostně zamýšlené festivalové vystoupení a pod názvem, vypůjčeným z poměrně letité desky svého idolu, se hned při první příležitosti uvedli tak, že z jejich seskupení nakonec vykrystalizovala trvalá formace. Ale s ESP Štěpána Markoviče to takhle opravdu bylo. Zčásti na tom má nepochybně zásluhu Karel Velebný, jelikož nebýt jeho, cesty členů sexteta se možná ani nikdy nezkřížily. Až na Julia Baroše, kterého pro Veleband získal za svých seminářů v Teplicích, je totiž všechny vybral do žákovského orchestru, s nímž tehdy jako pedagog pracoval na pražské Lidové konzervatoři. Otevřel tím před nimi dveře do světa jazzového mainstreamu a k praxi velkokapelových sekcí, což pro každého z nich znamenalo doslova neocenitelnou zkušenost. Jenomže žádnému nebylo tenkrát ještě ani třicet, daleko víc než swing je svou rytmickou průrazností přitahoval rock a tím, jak inovátorsky myslel, přirozeně i Miles Davis. Řekli si tedy, že nebude marné pokusit se o výraz, který by jim byl generačně bližší a zavedl je i před publikum jejich vrstevníků. Rozčarováni plytkostmi, do jakých v Evropě zabředla fúze 70. let, nesáhli ovšem po "Bitches Brew", nýbrž k Milesovi ještě mnohem historičtějšímu. A podle jeho "Mimosmyslového vnímání" si taky naprosto cílevědomě začali říkat. Jako ESP debutovali pod Markovičovým vedením v listopadu 1981 na XV. ročníku Slánských jazzových dní a pak se pracně, leč vytrvale prosazovali v klubech. Oslabené o pianistu, který byl tou dobou právě na vojně, je potom zastihl říjen 1982 a s ním mezinárodní přehlídka v Bratislavě, gramofonově ostatně i v jejich případě dokumentovaná záznamem na příslušné produkci Opusu. A v březnu roku 1984, když je - už zase v kompletním počtu - pozvala Česká jazzová společnost na své první Karlovy Vary, bylo v řadách kritiků skutečně jen pramálo těch, kteří by mezi mladými dnešní československé scény neřadili ESP k nejslibnějším. Soudě podle devíti nahrávek albové premiéry souboru, zmíněný názor věru nepřeháněl. Vedle kompoziční sevřenosti alogické gradace témat, z nichž dobré dvě třetiny kombinují jazyk post-bobu s barevnou, bohatě členěnou rytmikou (třeba v HEJNALATINU, PERUTÍCH a JULIOVI V JAGUÁRI), tu najdete i další typické součásti "rukopisu" této šestice; její hluboký smysl pro lyrickou polohu (v krásné baladě FJORD), davisovské reminiscence (FANFÁN), záměrnou konstrukční asymetrii (VRAŤTE NÁM VSTUPNÉ), hudební hříčku (ŠPAGÁT) či vyslovenou karikaturu (NA VLACHOVCE). Opepřeno nápaditými i šťavnatě hranými chorusy to vše představuje jistě víc než jenom zdařilý start ESP. Přinejmenším záruku toho, že také v budoucnu se vyplatí sledovat tvorbu, označenou v záhlaví uvedenou trojicí písmen, s náramnou pozorností.