Z komentáře M.K. Černého k původnímu LP albu 1 12 1960 "J.B. Foerster Smíšené sbory" vydanému Supraphonem v roce 1977 a nyní vydávanému poprvé digitálně:
Umění sborového zpěvu patří k dnes poněkud podceňovaným, avšak výrazným a cenným hodnotám české hudební kultury minulosti dávné i zcela nedávné. Podvakrát vyrostlo z mohutných lidových, demokratických hnutí k evropské špičkové úrovni. Po prvé byly to z husitství vyšlé sbory literátů, které i v malých městech zpívaly tvorbu komponovanou pro vyspělá profesionální tělesa papežského i předních evropských knížat církevních i světských. Po druhé vyrostlo ze společenského zpěvu národního obrození. Do vývoje této druhé vlny zasáhl v době, kdy počala ztrácet svou původní společenskou funkci a tím i smysl a cíl, rozhodujícím způsobem JOSEF BOHUSLAV FOERSTER (30. prosince 1859 - 29. května 1951). Jeho početná sborová tvorba dominuje nejen jeho vlastnímu skladatelskému dílu, rozprostřenému do časového rozpětí téměř sedmi desetiletí, ale i českému sborovému repertoáru od počátku 20. století. Stala se nejživotnější a nejznámější částí skladatelova díla....Výběr, který z početné skladatelovy tvorby pro smíšený sbor předkládáme, ukazuje výrazně nejen všechny zmíněné znaky, ale i žánrovou rozmanitost této tvorby. Osobitým, ryze foerstrovský uchopením milostné lyriky je charakteristický cyklus op. 134 z let 1927-28 Oblačný pták na texty R.Krupičky. Celý cyklus je laděn komorně a až na malé výjimky zachovává klasický čtyřhlas...V podobném slohovém ladění i obsahové poloze nese se i sbor Kukačka volá z op. 175 na slova R.Krupičky. Spojují se tu obrazy milostné touhy a jarní nálady v celek hudebně vylehčený v živé metrorytmice...Do zcela jiných světů nás přivádějí ostatní sbory. Jak dovedl Foerster proměnit na konci 19. století již zploštělou vlasteneckou tematiku, můžeme sledovat už na České písni, op. 30 na text J.Kvapila. Je to ostatně jediný sbor tohoto výběru z prvé tvůrčí periody skladatelovy. Byl komponován 1890 a přinesl skladateli i prvé veřejné uznání - I. cenu v soutěži pražského Hlaholu...celý styl je průlomem do tradičního měšťanského sborového zpívání, a to jak výrazem pateticky vypjatých částí krajních, tak na fugatu budovaném dramatickém středu. Klasický čtyřhlas tu zřetelně směřuje k monumentálnímu výrazu a zvuku. Na tuto výrazovou polohu i obsah navazuje pak v mohutné gradaci sbor Pražské zvony na slova J.Vrchlického z cyklu Vzhůru spáčci op. 112 z roku 1920...Večerní obraz i Ledová královna spojují obrazy přírodní s tragédiemi lidskými. Mistrovské využití témbrových kvalit diferencovaného sborového zvuku vyjadřuje korespondující nálady obou těchto světů - přírody i lidského nitra...K těmto vysoce dramatickým sborů se druží samostatné zhudebnění lidového textu Ze země jsem na zem přišel z op. 121 (1929), který skladatel účinně monumentalizuje střídáním sólově vedených hlasů a plného sborového zvuku pěti a šestihlasu ve vrcholech střední části dokonce až s čtyřnásobným dělení hlasů. Nejde však o vnější efekt. Všechny užité prostředky jen podtrhují naléhavost meditace nad lidským osudem, která je nejtypičtějším, stále se vracejícím a proměňujícím tématem Foerstrovým.