Sestavu historických nahrávek z gramofonových desek dávné minulosti, jejichž společným jmenovatelem je téma poživatin, zahajuje osvětový text, v němž nás obchodník v potravinách seznamuje s nároky kladenými v době c. a k. mocnářství na hokynáře, a zmiňuje mimoto i doporučené způsoby chování vůči zákazníkům, v tomto případě ale hlavně vůči zákaznicím, zde roztomile nazývanými "élentový heršoft" nebo "vysušená stará panna".
A protože "člověk není na světě živ jen od chleba/ někdy je mu taky kus masa potřeba", protagonista následujícího kupletu se jednoho dne nastrojil a "nakrojil" si holku od Odkolků mající oči jako šmolku, tělo jako dvounulku (= druh mouky) a řadu dalších v této písní zmiňovaných předností.
V písni "Jídelní lístek" (3), která dala název tomuto souboru, se zpěvák a činoherec František Kreuzmann svěřuje, kterak oslovil krásnou pannu načesánu, kterou vzal do restauránu do koutečka intimního, diskrétně sně o jejím náručí - nicméně v důsledku dalšího vývoje situace čeká na její náruč patrně dodnes…
Soudní líčení ve věci ukradené husy (4) patří mezi dobově oblíbený typ nahrávek, kdy jeden z účastníků dialogu odpovídá na otázky buď prostřednictvím nějakého hudebního nástroje či - v našem případě - zpěvem. Soudní líčení výrazně urychluje skutečnost, že v běžné mluvě koktající tázaný odpovídá ve zpěvu řečí naprosto plynulou.
Užitečný návrh úsporného týdenního jídelníčku přináší další kuplet (5), jehož textem by se mohli inspirovat i někteří z internetových foodblogerů či celebrity současných televizních pořadů věnovaných vaření z laciných surovin. Snad jen recept na sobotu - totiž slivovice se šaraticí - skutečně není zrovna příliš inspirativní.
Tři následující písně pocházejí z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Přednášejí je oblíbení komici Jára Kohout (6), Ferenc Futurista (7) a Fanda Mrázek (8). Všechny jsou věnovány houbám, i když v písni "Když jsem šel z hub" věnuje Futurista pozornost též sousedovic Emile a "Eduardu mlčícímu", tedy tehdejšímu ministru zahraničí doktoru Eduardu Benešovi.
Na několik málo gramodesek natočil v roce 1930 herec a režisér Josef Rovenský scénky, v nichž se jeho postava venkovského Dědečka Cibiše svěřuje se svými zážitky z pobytu v Praze. V námi zařazené dvoudílné scénce hubuje dědeček na pražské kavárny (9). Zde možná nacházíme počátky trendu oživeného v nedávné současnosti. Je ovšem pravda, že návštěvníci pražských kaváren již dnes neprovokují způsobem, jakým se to kdysi přihodilo dědečku Cibišovi.
Sugestivně podaný kuplet "Šoulet" (10) zpíval původně Futurista v pražském divadle Rokoko v revui "Dva Kohni se honí", kde byl jeho partnerem Jára Kohout. Ten přednáší další píseň (11), v níž sice doporučuje mimo jiné pití vápna a šaratice, ale jinak jeho recepty s potravinami nemají moc společného. To konečně platí i pro následující vyprávění Vojty Mertena o jeho trápení se ženou.
Co dnes k večeři bude mít, vypočítává v následujícím opusu (13) po značně morbidním začátku textu opět Jára Kohout. Pamětníci let šedesátých se jistě při poslechu této skladby rozpomenou na známou píseň z repertoáru pražského divadla Semafor zakončenou zvučným říhnutím jejího interpreta Jiřího Šlitra. Původní text námi zařazené písně, natočené v roce 1930, je ovšem z pera velkého znalce operety, komponisty, textaře a divadelního podnikatele Luďka Pacáka.
Melodie kupletu "Noční párkař" (14) pochází z pera Josefa Wanderera, příslušníka staré gardy šantánových komiků a zpěváků, vystupujícího na různých scénách již od roku 1877. Textem ho opatřil jeho interpret Josef Sládek, ve dvacátých letech minulého století člen Zemského národního divadla v Brně (není totožný se zpěvákem stejného jména, který natáčel kuplety pro různé gramofonové společnosti již před první světovou válkou).
Názvy následujících dvou písniček (15 a 16) hovoří samy za sebe. Dvě další (17 a 18) však pocházejí z pera amerických autorů a jejich české verze doznaly zásadní posun ve svém vyznění: původní čistě milostný text kdysi celosvětově velice populárního foxtrotu "Barbara" jeho textař a zároveň interpret Ferda Kohout přejmenoval na "Barboro, je posvícení" a nechal v něm zaznít slovům "…veselo je na vesnici o posvícení, všade se jen peče, smaží, všechno to voní…" Podobně domáckou podobu získal i další dobový šlágr "Wedding of the Painted Doll", který zazněl v americkém dvoubarevném velkofilmu "Král jazzu". V české verzi pod názvem "Svatba loutek" jsme totiž opět u jídla: "V říši loutek dnes je veselo, neb slaví velký den - vepřová se zelím cítit je až na ulici ven…".
V dodnes populární naivistické písni "My měli dnes hrách" (19) si Ferenc Futurista neodpustil poněkud "zvukomalebně" zaktualizovat původní text Vildy Sýkory. Mimochodem - není známo, že by náš věhlasný zápasník Frištenský měl kdy bratra, zmiňovaného v této písni…
Na závěr pak zbývá už jen desert ke kávě a čaji. Známou romanci o cukrárně, kde v kotlíku chladl čaj, jsme zařadili v české verzi zpívané rakouskou subretou Hildou Ledererovou (20), která v této písni důsledně vyslovuje hlásku L jako J. Pozvání holčičky na kafíčko z následující písně (21) pak vyznívá ve svém důsledku spíše jako pozvání na kanapíčko. K chansonu "Černá káva" v podání Zdeny Vincíkové (22) jsme přidali ještě reklamu na šlehačku a ovocný jogurt, obé přímo z Vysočan.
Jako první přídavek vyslechnete z gramodesky značky Ultraphon německy zpívaný foxtrot o švestkových knedlících s podtitulem "Mein süsses Mädel aus Napajedl" - z Napajedel asi jen proto, aby se to rýmovalo. A jako druhý přídavek je zařazen původně velice fádní pochod neznámých autorů, nahrávaný na gramodesky již od počátku dvacátého století. Zde je ale zařazený ve famózní western-swingové verzi v provedení souboru Adolf and his Boys, složeného z potomků imigrantů českého původu evidentně již nevládnoucích češtinou, jak dokládá jejich závěrečné zvolání "né - žádný červený pivo!"