Z komentáře Jaroslava Mihule k původnímu LP albu 1 10 1636 "Bohuslav Martinů Rapsódie pro violu, Koncert pro dvoje housle" vydanému v Supraphonu v roce 1975 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
RHAPSODY-CONCERTO (1952) patří do kategorie vrcholných skladeb Bohuslava Martinů. Vzniklo v období nové aktivity, kterou lze dobře vysledovat u Martinů v tvorbě jeho posledního období, po dovršení šedesátky. Intenzívní emocionální síla, která na posluchače doléhá z těchto skladeb, jako by bezprostředně souvisela s pocity, jimiž dává Martinů - stále za hranicemi - tak často průchod ve svých dopisech: "Nějak se mi moc stýská po domově, po našich kopcích..." Poválečné návraty z Ameriky do Evropy braly na sebe zpočátku podobu krátkých prázdninových cest (v r. 1948 a 1949); v létě roku 1952 už zůstávají Martinů na evropském kontinentě déle, a právě před touto cestou vzniká violové RHAPSODY-CONCERTO. Byla to zakázka Jaši Weisse, sólisty clevelandského orchestru; Martinů jí věnoval čas od poloviny března do poloviny dubna 1952. Jestliže v nejedné skladbě už od let třicátých lze vycítit u Martinů prvky nostalgie, citového zahledění k domovu, pak violovým koncertem se tato atmosféra vystupňovala do další, nové polohy. Patnáct let již v té době prodlévá za hranicemi a byla to právě skladba, jíž pro něho začalo poslední velké tvůrčí "období fantazií". Rhapsody-Concerto dalo průchod citovému vzepětí, jaké si řadu let odpíral. Sama zakázka mu vycházela vstříc: orchestr se sólovou violou, které chybí mužnost violoncella i sopránová pronikavost houslí, to vše jako by samo vybízelo k horoucně založené lyrické koncepci. Romanticky laděný Houslový koncert z roku 1943 zde dostal sourozence, který rodině neudělal hanbu: patří k vrcholům ve světové literatuře svého druhu.
KONCERT PRO DVOJE HOUSLE A ORCHESTR (1950) byl rovněž komponován - jak patrno z data vzniku - na americké pevnině, avšak svou podstatou je zcela jinde než hluboké Rhapsody-Concerto. Vznikl totiž z podnětu mladých, oslňujících virtuosů, dvojčat Geralda a Wilfreda Bealových, a byl komponován s jednoznačným zaměřením na ně. Užitkový charakter skladby ovlivnil její pojetí, ale nikterak nestál v cestě duchaplnému klasicistnímu koncertování, příjemnému na poslech. Hlavní myšlenka, střední věta - Moderato - oplývá přímo mozartovskou prostotou. Přísnému kritikovi této skladby by nemělo uniknout, že byla napsána vlastně pro mládež; v roce jejího dokončení bylo sourozencům Bealovým něco přes sedmnáct. Koncert uváděli do světa se sympatickým temperamentem mládí a dílo jim vyhovovalo přímo ideálně...