Z komentáře Svatavy Barančicové k původnímu LP albu "Vladimír Mikulka Kytarový recitál (Castelnuovo-Tedesco, Ponce, Koškin, Duarte, Rak)" vydanému Supraphonem v roce 1991 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Plných deset let čekala na své vydání deska Vladimíra Mikulky s výběrem kytarových skladeb 20. století. Důvod tohoto zpoždění je prostý - nahrávka vznikla ve stejném roce, kdy se V.Mikulka rozhodl pro definitivní odchod do Francie. Přestože deset let představuje v životě umělce celou tvůrčí epochu, někdy překonanou, jindy nově přetavenou, snímky V.Mikulky stále vynikají a poutají svou precizností a kvalitou.
Na první straně desky stojí vedle sebe dva autoři, jež věnovali díla svému současníkovi, velkému kytaristickému idolu Andrési Segoviovi. Mario Castelnuovo-Tedesco (1895-1968), skladatel, pianista a dirigent italského původu žijící v USA, složil svým Capricciem diabolico hold i dalšímu legendárnímu viruosovi, jak napovídá podtitul Hommage `a Paganini....Mexický skladatel Manuel Ponce (1882-1948) vycházel ve své kytarové tvorbě z bohatství domácího folklóru, později z neoklasicistních tendencí. Tomu odpovídá i řada jeho známých sonát...zde nahraná III. sonáta byla dedikována A.Segoviovi...Jméno Štěpána Raka (1945) , stejně jako Nikity koškina (1956), je často a právem spojováno se jménem V.Mikulky, zaníceným interpretem a prvotním průkopníkem jejich tvorby. Tři skladby Š.Raka inspirované poezií F.G.Lorcy jsou dnes vděčnými příspěvky koncertního repertoáru. Hra na vojáčky a Mechanická opice moskevského autora N.Koškina pocházejí ze suity Princovy hračky, zkomponované v r. 1978 pro V.Mikulku...Závěrečná skladba Johna Williama Duarteho (1919) Sua Cosa okouzlí bluesovým půvabem a uvolněným, snovým výrazem...