Z komentáře Pavla Jurkoviče k původnímu LP albu 1117 2718 "Čítankové lidové písně z Moravy" vydanému v Supraphonu v roce 1980 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Dnešní svět si nemůže stěžovat na nedostatek hudby. Ocitneme-li se však v různých společenských situacích, nastanou okamžiky, kdy jedna píseň přivolává další, podle smyslu, situace, náhodné sestavy, rozličných znalostí, původu, vkusu, pociťované změny v tempu, podle nějakého vnějšího popudu nebo podle potřeby uplatnit tu svou zamilovanou. Vzniká tak náhodná "dramaturgie", na níž mají všichni přítomní podíl. Po většinou nezdařených pokusech uplatnit některou často slýchanou píseň umělou, shodnou se lidé různých generací na lidové písni. Ta dodnes sjednocuje....Titulem "čítankové" byl vymezen výběr. Minutáž jedné gramofonové desky nám dovolila uvést jen ty nejfrekventovanější, mezi něž se záměrně dostalo i několik vzácnějších zpívaných, jak to ostatně odpovídá obrazu náhodné společnosti, která si zpívá. Písně pocházejí ze Slovácka, z Valašska, z Hané a ze Slezska a reprezentují hlavní výrazné lokality. První gramofonová nahrávka je poznamenána notou milostnou, lyrickou, v lidové muzice nejsilněji zastoupenou. Na druhé straně desky jsou vedle krajních písní společenských i písně baladické. Čítankovost těchto písní je dána jejich obecnou známostí: ačkoliv pocházejí z Moravy, zpívají se stejně pilně v Čechách a na Slovensku. Ujímají-li se tentokrát většinou čeští zpěváci a český skladatel "moravského materiálu", děje se tak u písní, které někdy označujeme starším přívlastkem národní, jenž určuje jejich širší platnost, aniž přitom pozbývají znamení svého původu. Na této podobě má svůj výrazný podíl Jaroslav Krček a u cimbálu Jan Rokyta. Soubor Musica bohemica má k této sféře velmi blízko a prezentují ji profesionálně.