Původní LP album 11 0318 "Lubomír Železný Symfonie Oldřich Flosman Koncertantní hudba" vydal Panton v roce 1972 - nyní titul vychází v Supraphonu poprvé digitálně.

LUBOMÍR ŽELEZNÝ (*1925) ...Zařazení díla Lubomíra Železného do vývoje soudobé české hudby není právě nejsnadnější. Železný nepoužívá nových kompozičních technik, nepokouší se omračovat zvukovým experimentem. Jeho hudba je přísně ukázněná s dominující složkou melodickou. Zajímavá je oscilace jeho stylu mezi dvěma polohami: jednou z nich je snaha nově ztvárnit klasické a zvláště barokní inspirační podněty, druhou je úsilí o vlastní český osobitý projev, který je typově blízký symfonismu mistrů dvacátého století, zejména Šostakovičovu a Prokofjevovu. Přitom lze zejména v posledních dílech pozorovat výrazové zniternění, oprošťování po hudebně technické stránce, jakési "zkomornění" tvorby. Příkladem může být Koncertní hudba pro violu, smyčce a klavír (1969), Dechový kvintet (1970) a samozřejmě Symfonie pro malý orchestr, kterou skladatel dokončil na sklonku roku jednasedmdesátého. Tato třívětá Železného symfonie by mohla být výstižně pojmenována "Sinfonia serena", autor sám ji mezi řečí nazval "bukolickou"; je prostoupena jakousi září, jasem, který býval vlastní starým mistrům...Skladatelské dílo OLDŘICHA FLOSMANA (*1925) dosahuje v posledních letech velké šíře, zároveň však - a to především - rostoucí koncentrace a intenzity výrazové, každá jeho nová skladba je nesena vždy osobitějším autorským rukopisem. Společenská angažovanost Flosmanova díla má své různé aspekty, z nichž pro skladby instrumentální je v neposlední řadě důležitá, jejich zacílenost na "konkrétní" sólisty a ansámbly. Jak autor sám praví, píše nejraději s vědomím toho, kdo bude jeho skladbu interpretovat a pro jaké publikum bude hrána. Toto jeho zaměření dokumentují z poslední doby například jeho Sonáta pro dechový kvintet a klavír (1790), Koncert pro lesní roh a orchestr (1970) či koncert pro flétnu a orchestr (1969), stejně jako Koncertantní hudba pro dechový kvintet a komorní orchestr, napsaná v roce 1965. Stejně jako Železného symfonie pro malý orchestr je i Flosmanova hudba dílo naplněné jasem a svěžestí, radostí muzikantské invence; jasně rozvržená, se smyslem pro proporce, plná zvukových kouzel a instrumentálního jiskření, působí na posluchače jako dílo šťastné tvůrčí pohody, oné pohody, která chce být sdílená...