Z komentáře Marcely Lemariové k původnímu LP albu 8116 0385 "Jiřina Marková (Mozart, Donizetti,...)" vydanému v Pantonu v roce 1983 a nyní vycházející v Supraphonu poprvé digitálně:
Gramofonová deska mladého pěvce se stává už v okamžiku svého vzniku historickým dokumentem. Podává neopakovatelný obraz určité fáze jeho uměleckého vývoje, který se mění s každým novým úkolem, novou zkušeností. JIŘINU MARKOVOU (*9.9.1957), v současné době nejmladší sólistku opery Národního divadla, zastihl její první gramofonový portrét v prudkém uměleckém vzestupu ve čtvrté sezóně jejího působení na naší první scéně...Herectví Jiřiny Markové vyzrálo v Národním divadle neuvěřitelně rychle díky tomu, že herecký instinkt spojuje s inteligencí, bezprostřednost s vědomou sebekontrolou. O každé postavě přemýšlí, hledá výrazové prostředky. Ale na jevišti pak strhuje spontánním projevem. V každé z šestnácti rolí, velkých i malých, které dosud vytvořila v Národním divadle, postihla stylovou a charakterovou odlišnost, každé vdechla jiskru životní pravdivosti. Její smetanovské dívčí role - Barče, vyzařující slunnou atmosféru, Lidka ve Dvou vdovách, Esmeralda, Jitka a v poslední době lyricky něžná Katuška, mají společný rys nejen v jejím přirozeně svěžím mládí, ale také ve vzácném daru jevištní prostoty a smetanovské čistoty. Neméně vzácnou komickou vlohu, jiskřivý humor projevila Marková poprvé v Klárince v Hanušově Sluhovi dvou pánů, pak v Ortensii v Mirandolině B. Martinů a v jedné ze svých nejúspěšnějších rolí, v Orffově Chytračce, odměněné spolu s Barčou tvůrčí prémií ČHF. K nim se řadí trojice úsměvných mozartovských postav - Papagena v Kouzelné flétně, Zerlina v Donu Giovannim, Zuzanka ve Figarově svatbě a ve Weberově Čarostřelci Anička. Schopnost uvolněného přirozeného projevu, jímž překvapila v první velké roli, v civilní postavě Anny Hilfové v opeře Ivana Jirko Podivuhodné dobrodružství Arthura Rowa, neztrácí J. Marková ani v typicky operní světového repertoáru, v Micaele v Carmen G. Bizeta, postavě niterně prožité a dramaticky vygradované. K vytvoření dramatického napětí stačí Jiřině Markové i malá plocha krátkého výstupu. Příkladem je Bětka v Pauerově Zuzaně Vojířové i První jeptiška v Prokofjevově Ohnivém andělu...Současný umělecký profil J. Markové doplňují první gramofonové snímky - Kuchtík v Rusalce (v ND zpívá 1. žínku), Mariken v Hrách o Mariích B. Martinů, trojrole Číšník - Zázračné dítě - Žák v Janáčkových Výletech pana Broučka. Stále častěji zpívá i koncertně - repertoár písňový i operní.