Z komentáře k původnímu 2LP kompletu 1111 3981 "Chopin Nokturna" vydanému v Supraphonu v roce 1984 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Klavírní nokturna náleží mezi nejoblíbenější romantické kompoziční miniatury. V dějinách hudby upozornil na tuto lyricky snivou a melodicky i stavebně prostou formu poprvé výrazně irský skladatel John Field (1782-1837), jehož nokturna zaujala též o 28 let mladšího Fryderyka Chopina (1810-1849). Své první skladby nokturnového typu (c moll a cis moll) napsal Chopin dokonce už v dětském věku a jako sedmnáctiletý k nim přidal ještě mendelssohnovsky elegantní Nokturno e moll, známé z katalogu pod opusovým číslem 72. Ve všech případech šlo o mladistvou hudbu, v níž se mísila původní invence s dobově módním, salónním typem melodiky, relativně prostě působila i harmonická složka, ovšem klavírní stylizace už prozrazovala leccos z budoucího mistrovství. V plné míře se Chopinova tvůrčí individualita projevila ve Třech nokturnech op. 9, komponovaných v letech 1830-31. Zralé kompoziční mistrovství i silný subjektivní náboj této hudby nepřekvapí, uvědomíme-li si, jakého stupně uměleckého a lidského zrání Chopin v tomto čase dosáhl...I když nejpopulárnější z celé první trojice nokturn je bezpochyby tematicky široce "rozkročené" Nokturno Es dur, představují všechny tři skladby vyhraněný a svébytný umělecký tvar, jehož společným jmenovatelem je časté využívání chromatické drobnokresby. Velmi osobitou melodiku přináší Nokturno b moll působivě rytmicky individualizovanými party pravé i levé ruky a překvapivě častým vyústěním do plného zvukového pléna. Také prvé dvě nokturna op. 15 vznikla ještě před Chopinovým příchodem do Paříže (1830), avšak celé opus bylo kompozičně uzavřeno až v druhém roce Chopinovy pařížské etapy (1833)....Na sklonku první půle třicátých let se Chopin ocitl na vrcholu popularity...Dvě nokturna op. 27 z let 1834-35 odrážejí toto vrcholné období přesvědčivě. Oproti meditativními, často takřka subtilně písňovému charakteru předcházejících opusů představuje pojednou Nokturno cis moll nebývalý, takřka monumentalizující dramatický rozmach i zvuk. I "barkarolové" Nokturno Des dur využívá při vší své jemnosti účinné pasážové figurace obou rukou a mohutný rozsah klaviatury. Následující Dvě nokturna op. 32 z let 1836-37 znamenají další výrazový zlom. Lze v nich dokonce vystopovat některé autobiografické momenty - bolestný rozchod s Marií Wodzinskou, seznámení s George Sandovou a počínající příznaky zákeřné choroby. V křehké melodice Nokturna H dur spatřují někteří vykladači milostnou romanci. Nokturno As dur je epičtější, jeho harmonicky zhuštěný až do appassionata gradující střední díl jako by ztělesňoval znovunalezenou životní vůli. O dvě léta později vznikla Dvě nokturna op. 37...Polední skladby této nahrávky Dvě nokturna op. 48 vytvořil Chopin v roce 1841, tudíž v době, kdy se už téměř výhradně oddal komponování a v soustředění na tvorbu našel nejsilnější zbraň proti nepřízni osudu...