Původní LP albu 1 10 0220 "Joseph Haydn Symfonie č. 88 G dur a č. 103 Es dur "s vířením kotlů" vydal Supraphon v roce 1967. Symfonie č. 88 byla již digitálně vydána (CD 11 0677-2), v původní sestavě ale titul vychází poprvé digitálně. Z komentáře Jarmily Doubravové k původnímu LP.
...Původně kapelník u hraběte Morzina v Lukavici u Plzně, byl Haydn po čtyřicet let kapelníkem vládnoucího knížete Esterházyho a mohl se - po smrti nejen svého zaměstnavatele, ale i příznivce, který ho finančně zabezpečil značným odkazem - věnovat dál v klidu své práci, nejen netísněn sociální nejistotou, ale dokonce hojně hrán, obecně uznán ještě za svého života a svými přáteli a žáky ctěn a vážen (Mozart, J. Benda, L. Cherubini, L. v.Beethoven atd.). Cosi z jistoty, klidu, bezpečí a dostatku, v jakém Haydn žil, se promítalo i do jeho tvorby: jako by zrcadlila z ducha druhé pol. 18.stol. to, co napojeno silnou barokní tradicí mohlo růst klidně, pomalu a nepřekotně...Zárukou Haydnovy životní jistoty, jejíž nedílnou součástí byla i veselost a smysl pro humor hudební, byla patrně i silná náboženská víra, nijak neotřesená bouřlivými událostmi konce 18. stol. Promítala se i do profilu skladatelovy tvorby (62 duchovních skladeb) a projevuje se také v duchu obecně nejvíce ceněných děl - oratoria Stvoření (1798) podle Miltonova eposu Ztracený ráj) a oratoria Čtvero ročních dob (1801) podle básně Thompsonovy. Zatímco však tyto skladebné druhy vycházely z doby dřívější, byla symfonie žánrem, v němž se probíjel, vyvíjel a uskutečňoval duch nového slohu: změny, které se projevovaly v jejím pojetí, ať už co do počtu vět, co do jejich charakteru, co do obsazení i co do způsobu kompoziční práce, odlišují jak etapy ve vývoji klasického slohu, tak období tvorby nejvýznačnějších představitelů klasicismu...