Z komentáře Petra Adlera k původnímu LP albu 1111 2324 "Ladislav Kníže Akordeon. Nikolaj Čajkin, Jindřich Feld, Václav Trojan" vydanému v Supraphonu v roce 1979 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Deska, kterou dnes máte možnost poslouchat, je poněkud nezvyklá a tato nezvyklost nepramení jen z nepříliš oposlouchaného nástroje. Jde totiž o to, že Ladislav Kníže se nevěnuje jenom sólové hře, ale snaží se prosadit svůj nástroj také v komorním seskupení Tria Pro Musica Moderna, kde společně s kytaristou Milanem Zelenkou a houslistou Peterem A. Mádlem hrají skladby současných skladatelů. V této své činnosti dosáhli zajímavého ohlasu nejen mezi posluchači, ale i mezi skladateli samotnými. Ti jsou často jejich výkonem také nadšeni...Máte tedy před sebou desku, na níž mladý umělec hraje na mladém nástroji. I hudba, kterou společně předkládají, je mladá: Čtyřvětá Sonáta h moll pro akordeon sovětského autora Nikolaje Čajkina je skladbou, v níž může vyniknout technická vyspělost hudebníka i jeho nástroje. Čtyřvětá Suita pro akordeon českého skladatele Jindřicha Felda je skladbou naprosto soudobou; barev akordeonu se v ní využívá doslova naplno, nalezneme v ní vyjádření všech technických možností nástroje. Zřícená katedrála českého skladatele Václava Trojana je skladba svou povahou bezmála varhanní. Výrazově velice náročná polyfonie, která dává možnost plného muzikantského vyjádření sólisty. Tarantella téhož skladatele je skladbou vysloveně virtuózní, respektující povahu hraného tance. Čtyři skladby - a každá jiná. Ve svém souhrnu však dávají jasně najevo, že akordeon zvládne opravdu všechno. Zvláště, když na něj hraje vynikající muzikant.