Z komentáře Iši Popelky k původnímu LP albu 1 10 1634 "Bohuslav Martinů Istar. Suity z baletu" vydanému v roce 1975 v Supraphonu a nyní vydávanému poprvé digitálně:
Celovečerní balet ISTAR má u BOHUSLAVA MARTINŮ podvojnou pozici: završuje impresionistickou vrstvu jeho rané tvorby, ale současně ji už přesahuje...Impresionismus baletu není však záležitostí zcela jednoznačnou. Martinů v něm sice neopominul zkušenost z impresionistické linie své tvorby, velký orchestr díla obdařil bohatým, pečlivě propracovaným a rafinovaným zvukem, ale současně se zde už projasňuje harmonická vertikála a přihlašuje melos výraznějších a klenutějších kontur; invence Martinů se postupně vymaňuje z předchozí neurčitosti a z okouzlení pentatonikou, tolik markantní v písňovém cyklu Nipponari (1912) i v jeho baletní prvotině, meloplastické scéně Noc (1914 ). Zdá se, že na tento posun hudební řeči Martinů směrem k pevnějším tvarům příznivě působilo už určení díla pro jeviště, potřeba hudebně charakterizovat jednající postavy a dramatické situace....Námět baletu vychází z prastarého sumerského mýtu, čerpá tedy z téhož námětového okruhu, k němuž se Martinů vrátil po letech v kantátě Epos o Gilgamešovi...Tammuz, milenec královny Istar, je jí uloupen královnou podsvětí Irkallou a odnesen do podsvětí. Istar, zlomena bolem, odchází do podsvětí bojovat o svého miláčka. Istar po dlouhých útrapách stane před bohyní Irkallou a svým tancem lásky ji vyzývá k boji. Bohové rozhodnou v její prospěch a Irkalla je poražena. Tammuz a Istar odcházejí. Po odchodu Istar nastala krutá zima a radost zmizela ze srdce lidí. S návratem jejím vrací se i jaro a s ním slunce, radost, veselí. Iskar děkuje bohům za své zachránění a bohové posílají jí květ lotosu na bílém oblaku, který ji i Tammuze činí nesmrtelnými. Dlouhý polibek jejich zahaluje bílý oblak a vznáší se s nimi, odnáší je k nebi...Dvě orchestrální suity z Istar upravil František Bartoš. Sestava obou suit respektuje sice v hrubých obrysech postup děje, ovšem tato skutečnost není pro účinnost suit nejpodstatnější. Hudba baletu má svou vlastní nosnost, dobře obstojí sama o sobě a suity o ní paradoxně vypovídají úplněji než novější inscenace. Ty totiž dílo nemilosrdně redukovaly v zájmu zrychlení jeho jevištního času na zlomek původního rozsahu.