Z komentáře Jiřiny Jiráskové k původnímu LP albu 0 12 1669 "Národní umělec Václav Bednář" vydanému v Supraphonu v roce 1975 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Mezi největší zjevy českého operního pěvectví patří nepochybně jméno národního umělce VÁCLAVA BEDNÁŘE. V poválečném vývoji Národního divadla představuje výraznou uměleckou osobnost bez náhlých výkyvů ve výkonech i překvapivých metamorfóz oborových. Těchto dvou znaků, příznačných hlavně pro vrcholné období tvůrčí činnosti nedosáhl ani pěvec Bednářova formátu snadnou a pohodlnou cestou..narodil se v Ostravě - Mariánských Horách. Na umělecké povolání nebylo u dospívajícího chlapce zpočátku ani pomyšlení...následoval povolání otce a stal se kominickým tovaryšem. Hezký hlas a divadelní schopnosti uplatňoval se zdarem v ostravských ochotnických spolcích a možná, že by zůstalo jenom při tom, nebýt šťastné náhody, tolikrát osvědčené v životopisech slavných osobností. V Bednářově případu měla konkrétní podobu, a to v pěvci Karlu Küglerovi, který byl několik let i členem Národního divadla. To už měl Bednář za sebou vojenskou službu a první životní zkušenosti, a někdejší hudební záliba se změnila v tvrdé denní úsilí budoucího umělce. S konečnou platností o tom rozhodl tehdejší šéf ostravské opery Jaroslav Vogel. V září r. 1928 pozval třiadvacetiletého Václava Bednáře k pohostinskému vystoupení ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských, aby na dalších osm roků zpečetil jeho první divadelní angažmá. Před mladým umělcem se rozevřela doba značných tvůrčích možností. Následovala jedna role za druhou, dostával se často na scénu, byl plně zaměstnaným pěvcem, jehož zkušeností přibývalo s každým novým úkolem... V roce 1945 podepsal Václav Bednář smlouvu jako řádný člen Národního divadla v Praze. Vstoupil sem jako hotový umělec vyhraněného osobitého charakteru, který byl připraven odvádět vrcholné výkony. Měkký lyrický baryton ovládal s technickým mistrovstvím bez problémů a s jediným cílem - přiblížit se nejvyšší možné dosažitelné kráse, jakou je schopen vytvořit jen a jen lidský hlas. Úlohy Václava Bednáře nerostly už svým absolutním počtem, ale intenzitou uměleckého prožitku a zralosti, jimiž obohacoval každou z nich. Nestalo se tak náhodou, ale logickým důsledkem dosavadního vývoje, že tuto vrcholnou a nejdelší éru umělecké činnosti naplnil především rolemi smetanovskými. Postavy jako byl Bednářův Přemysl, král Vladislav, Tomeš, Kalina nebo Petr Vok - zůstanou hodně dlouho v povědomí českého operního diváka a nástupcům zanechávají velký příklad poctivé a čisté umělecké práce....

VÁCLAV BEDNÁŘ. (*20.12.1905 - † 12.11.1987)