Z komentáře Karla Mlejnka k původnímu LP albu 10 3890-1 131 "Chopin Sonáta pro violoncello a klavír, Schumann Pět skladeb v lidovém tónu, Adagio a allegro" vydanému Supraphonem v roce 1989 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
ANGELICA MAY a IVAN KLÁNSKÝ se poprvé setkali v náhodném partnerství na koncertě mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 1981. Jejich spolupráce přinesla pozoruhodné umělecké výsledky a pokračovala i v dalších letech. Oba umělci představují vyhraněné individuality. ANGELICA MAY, mj. žačka Casalsova, se řadí mezi přední světové mistry svého nástroje. Její projev je příznačný skvělou kantilénovou a bezpečnou technickou erudicí… IVAN KLÁNSKÝ, sólista České filharmonie, je klavíristou mnohostranných zájmů…Ovládá široký repertoár klasické i soudobé hudby, je vynikajícím komorním hráčem...
Téměř celé dílo FRYDERYKA CHOPINA (1810-1849) je klavírní. Chopin, jeden z velkých virtuosů své doby, formuluje své myšlenky s představou klavírního zvuku a klavírní techniky. Je mistrem malých forem, cyklické sonátové útvary jsou u něho ojedinělé. Jen výjimečně komponuje skladby jiného zaměření: dvě desítky písní, dvě rané skladby pro violoncello a klavír, klavírní trio z mladých let, a konečně SONÁTU G MOLL PRO VIOLONCELLO A KLAVÍR op. 65, dílo zralých let. Není to dílo běžného ražení: autor v ní experimentuje s harmonií, jíž obohacuje o nová spojení, a snaží se vtisknout skladbě jednotný ráz přítomností společného motivického zárodku, který tvoří jádro každého tématu všech čtyř vět...Sonáta je do značné míry odrazem Chopinových pesimistických, bezútěšných duševních stavů, do nichž upadal pro rozchodu s George Sandovou; odtud i neklid a bolestné zabarvení její hudby...Chopinův vrstevník ROBERT SCHUMANN (1810-1856) se rovněž oddával v prvním tvůrčím rozletu klavíru, avšak osvědčil své vpravdě univerzální zaměření v mnoha dalších skladebných oborech. PĚT SKLADEB V LIDOVÉM TÓNU op. 102 předcházejí jen o rok kompozici violoncellového koncertu, který je jedním ze stěžejních děl romantické tvorby. Pět kusů si neklade velké koncepční cíle. Jsou to náladové obrázky - humorné, vážné, zpěvné, baladické - jedinečně stylizované v obou nástrojích. Schumann je vytvořil v nejplodnějším roce svého života, v němž s přímo horečnou vitalitou napsal dvacet devět opusů.