Z rozsáhlého komentáře Miroslava Venhody k původnímu 3LP kompletu 0 19 0211 "Dějiny hudby v příkladech. Renesance" vydané v Supraphonu v roce 1967 a nyní vydávanému poprvé digitálně:
"Největší pokrokový převrat, který lidstvo dotud prožilo" - tak bývá apostrofována doba evropské renesance. Jako by se tehdy, od poloviny patnáctého století, otvíralo okno do světa současného i dávno minulého. Zámořské objevy ukázaly obyvatelům "starého" kontinentu nové obzory, země, kultury...Z trosek Hellady a Latia počaly vyprošťovat pilné ruce díla řeckých a římských sochařů , jejichž půvab a dokonalost proporcí budily úžas..Vzorové hodnoty antického umění bylo možné uplatnit v sochařství, malířství, architektuře, v básnictví lyrickém, epickém i dramatickém, v různých odvětvích uměleckých řemesel, nikoli však v hudbě. Pramenem poznání řecké hudby byly však téměř výhradně teoretické spisy, které renesanční hudebníci vykládali po svém a ne vždy správně...Tak tedy hudba, jež počínala znít do úsvitu novověku, neměla kromě základní tónové látky nic společného s hudebním světem antiky. Proto ani vžitý přívlastek "renesanční" tu není, přísně pojmově vzato, na místě: v hudbě nešlo o "znovuzrození" forem ani principů, ale o z c e l a n o v o u k v a l i t u.
Změna je tak nápadná, že jsou ji schopni rozeznat i její současníci, kteří ji komentují. Díky tomu dovedeme hudební renesanci datovat poměrně přesně, a to jak počátek, tak i dobu jejího dožití. Časově počíná v 15. Století..podstatným rysem hudební renesance je hledání nové hudby, takové, která by byla s to vyjádřit celou šíři renesancí uvolněného myšlení. A to byla lavina. Začala odvrácením pozornosti od teoretické abstrakce, příklonem k smyslovosti, senzibilitě a k z lidštění. Důsledky byly nedozírné a úkol hudby, která to vše měla umět vyjádřit, nesmírný….

Pozn.vydavatele:
Digitální vydání je bohužel ochuzeno oproti vydání původnímu o 5 licenčních snímků