Z komentáře Dr. Jarmily Doubravové k původnímu LP albu 1111 2545 " Iša Krejčí Divertimento, Alois Hába Nonet č. 4, Jan Tausinger Hukvaldský nonet, Svatopluk Havelka Nonet"
vydanému v roce 1979 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Nonet patří k těm zvláštním hudebním útvarům, které mají paradoxně ke svým značně letitým kořenům, poměrně krátký vlastní rozvoj. Předchůdcem nonetu byla serenáda - hudební útvar funkční v osmnáctém století, suitové formy a poloprofesionálního charakteru. Ze serenádové hudby se po rozštěpení komorní hudby v romantismu upevnily dvě odnože: domácí méně náročné muzicírování a profesionální komorní hudba (trio, kvartet, kvintet, atd.), na kterou přešly všechny nároky, kladené na jiné žánry "vážné" hudby. To znamenalo kromě nároků na hráčskou úroveň, i požadavky na úroveň skladatelskou co do formálního řešení jednotlivých vět i celku a konečně i nároky provozovací: komorní hudba vstoupila na koncertní pódium. Komorní styl, který se upevňoval od konce barokní éry, se v závěru osmnáctého století stal protikladným ke stylu orchestrálnímu, a to i přesto, že se formálně připodobnil využitím tvaru sonátového cyklu. Ve zvuku a struktuře se však orchestrálnímu stylu maximálně vzdálil...Rozvoj české komorní tvorby úzce souvisí se silnou tradicí českého výkonného umění. Do této souvislosti spadá i formování a činnost Českého noneta jako souboru ustaveného před půlstoletím (1923) z potřeb provedení skladby nezvyklého obsazení...Vznik souboru pak podnítil napsání řady skladeb pro nonet určených a ČESKÉMU NONETU často přímo věnovaných (díla A.a K.Hábů, P.Bořkovce, J.Řídkého, J.Januše, J.Jarocha, V. Kalabaise, J.Tausingera, Sv.Havelky ad.). Nonet Iši Krejčího z r. 1937, zhruba o čtvrt století mladší 4. nonet jeho generačního vrstevníka Aloise Háby a dva nonety z let sedmdesátých ukazují...jakými proměnami prošel tento komorní žánr do výrazně komorní podoby nonetu (Krejčí) až ke quasi nonetu symfonickému (Havelka)...