Z komentáře Miroslava K. Černého k původnímu LP albu DV 5791 "Středně obtížné sbory bez doprovodu" vydanému v Supraphonu v roce 1962 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Náš sborový zpěv má slavnou tradici. Je to nesporně nejdostupnější a nejrozšířenější forma lidové tvořivosti v hudbě. Již v 16. století pěstovali v naší vlasti často městští řemeslníci a vzdělanci, sdružení v literátských bratrstvech, sborový zpěv v míře, jaká nemá v tehdejší Evropě obdoby. Je to projevem sebevědomí i kulturní potřeby našeho měšťanstva. Ještě větší pak byl rozkvět sborového zpěvu v obrození, kdy sloužil aktuální politické potřebě národního uvědomování a společenským cílům i zábavám mladé buržoazie. Samozřejmě, že sborová tvorba většinou brala ohled na tuto masovou základnu a její možnosti reprodukční. Avšak už tu vynikající skladatelé jako Křížkovský a zvláště Smetana překračovali tyto hranice. Prohlubováním uměleckého vidění a vyjádřením skutečnosti kladli základy modernímu sborovému zpěvu...V historickém vývoji českého sborového zpěvu zaujímala vždy významné místo tzv. "ohlasová" tvorba, zpracovávající lidové texty, nebo těžící z lidové nápěvné tradice. Je nejtypičtějším projevem toho estetického pohledu, který společenskou funkci zpěvu plní až druhotně. Proto obráží pronikavě myšlenkový vývoj české společnosti v posledním století a její vztah k lidu i jeho citovému a představovanému světu. Jasně je to patrno i na sborech z tohoto výběru...