Z komentáře Ing.Stanislava Titzla k původnímu EP albu 33 0425 "Mini jazz klub č. 16" věnovanému tvorbě Jazz Half Sexteta, vydanému v roce 1977 v Pantonu a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Stylový záběr živě jazzové scény je u nás daleko rozmanitější než naznačuje dosavadní gramofonová dokumentace. Jedním ze zajímavých neortodoxních seskupení je i pražský jazz half sextet Viktora Kotrubenka, který vznikl v r. 1971. Zakládajícími členy byli vedle saxofonisty Kotrubenka...ještě bubeník Jaroslav Helešic a baskytarista Jiří Vácha. Helešice po čase nahradil bubeník Petr Šprunk, jeho povinnosti jako člena České filharmonie však zapříčinily, že od r. 1975 hrává ve skupině jen nepravidelně jako hostující čtvrtý hráč - jeho místo zaujala zpěvačka Jana Koubková, která svými vokály rozhojnila původně velmi skromné výrazové prostředky tria. Má v oboru bohatou praxi; začínala v dětském sboru profesora Kolínského, byla jednou z prvních členek Linha Singers později působila ve sboru Lubomíra Pánka, s Kučerovci, v Armádním uměleckém souboru, s Jezinkami a jako sólista tanečních kapel procestovala kus Evropy. Za zmínku stojí její spolupráce s Jazz sanatoriem Luďka Hulana a skutečnost, že je zakladatelkou a hybnou pákou dívčího vokálního kvarteta Hot tety. Repertoár Jazz half sexteta tvoří skladby, které můžeme roztřídit do tří charakteristických skupin. Jdou to jednak standardní jazzové evergreeny (Monkova skladba Drink bez sody), dále původní autorské příspěvky pro dané obsazení především z pera Viktora Kotrubenka, v nichž je hojně využíváno lidského hlasu jako nástroje (např. Stín, Kočka leze dírou, Balada o rosničce) a konečně malé hudební žerty, jimž dal Luděk Hulan název jazz-dada. Humor je vůbec jednou z hlavních předností členů Jazz half sexteta - potvrzuje to i název sdružení, v němž základní tříčlenné složení je definováno jako poloviční sexteto. Počáteční stylovou orientaci Jazz half sexteta na bebop vystřídala krátká éra free jazzu; nyní se skupina snaží dosáhnout kvalitních uměleckých výsledků prostřednictvím prokomponovaných celků, k nimž malé komorní obsazení pouze se třemi samostatnými hlasy logicky směřuje. Repertoár je připravován tak, aby každá skladba byla hratelná jak v triu, tak i v kvartetu - ovšem komorní charakter každého aranžmá je jedním ze základních faktorů...Nejvíce pozornosti vyžaduje basová linka a to jak pro kratší dozvuk nástroje ve srovnání s tenorsaxofonem a vokálem, ale především s ohledem na nezbytnost obstarávat jazzový puls současně s doplňováním harmonicky potřebných tónů do trojhlasů. Náročnou roli má také lidský hlas, který společně s tenorsaxofonem střídavě vede hlavní melodii, doplňuje harmonii a barevně dodává skladbám třetí dimenzi...