Trojice Telemannových ouvertur zachycených na této nahrávce tvoří jen nepatrnou část mistrova rozměrného díla. GEORG PHILIPP TELEMANN *(14.3.1681 – †25.6.1767) se vyznačoval neobyčejnou lehkostí tvoření a neúnavnou pílí, a proto nepřekvapuje, že kromě asi čtyřiceti oper, řady oratorií, kantát, klavírních a komorních skladeb, zkomponoval enormní množství děl, sloužících v jeho době jako tzv. užitá hudba ke slavnostním příležitostem, např. ke korunovacím, hostinám, vodním procesím apod. K tomuto druhu hudby patřily i jeho ouvertury. Jejich počet není znám (Riemann jich uvádí 600, Petzold asi 200). Telemannovy ouvertury, jak svou hudební formou, tak i skladatelovou zálibou v označování jednotlivých vět programními názvy, odpovídají typu francouzské suity, která se vyvinula z baletních ouvertur. O autorově vztahu k francouzskému typu suity svědčí jednak důsledné uplatňování francouzské (tzv. lullyovské) ouvertury jako úvodní části těchto děl..., řada tanců, které pronikly do suity z francouzských ouvertur, a již zmíněné označování jednotlivých vět programními názvy...V Ouvertuře C dur ("Wassermusik", tj. "Vodní hudba") vidí např. Petzold vyjádření programního zřetele právě na základě dynamického stupňování..., kde časté střídání kontrastní dynamiky má představovat hudební "obraz" vichru a vířících vln...
Typ francouzské ouvertury uplatnil Telemann i v úvodních větách Ouvertur g moll a fis moll, avšak na rozdíl od hojného užití imitační techniky ve středním dílu Ouvertuty C dur, vyskytuje se ve středním tématu a ve středním dílu Ouvertury pouze dvojí imitační opakování tématu a ve středním dílu ouvertury fis moll tato technika vůbec chybí, snad i pro značně zredukovanou instrumentaci této skladby... Dalším rysem Telemannových suit-ouvertur je značný výskyt koncertantních prvků...Tím se Telemannovo dílo blíží typu concertanta grossa...