Komentář k původnímu LP 1080 9867 "Svatební písně z Milotic u Kyjova" vydanému v Supraphonu v roce 1979 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
S lidovými svatebními obřady a obyčeji je nerozlučně spojena i lidová píseň. Vedle písní tanečních, v Miloticích zpívaných hlavně k lidovým točivým tancům "skočná" a "slovenská", jsou na naši gramofonové desce zachyceny především písně obřadní, které se zpívaly k určitým momentům lidového svatebního obřadu. Píseň"Smutná noc" je písní "svícovou", zpívala se při loučení nevěsty se svobodou v předvečer svatby. Ukázkou písně zpívané při obřadním roznášení jídel je "Kokrhaj, kohútku". Po obědě se při stolech zpívaly písně vážné, jež měly snoubencům poskytnout poučení, připomenout důležitost manželství a nevěstě nutnost odchodu od rodičů i podřízenost manželovi. Poetickou formou reagovaly na sociální protiklady a ekonomické příčiny, které byly na dřívější vesnici rozhodujícími pohnutkami při výběru snoubenců. Takovou písní je i "Těžký je ten kámen mlýnský". Stejně vážné písně ženy zpívaly při převážení peřin nevěsty k ženichovi, jako např. píseň "Néjednú mamulka". Jedním z nejdůležitějších okamžiků je ve svatebních obřadech "čepení" nevěsty, kdy ženy svými písněmi a předáním čepce, odznaku vdaných žen přijímaly nevěstu mezi sebe. Před čepením se s nevěstou družičky loučí zpěvem písně "Sedajte, drúžky, za stoly". Ukázkou písně k tanci "slovenská" je "Dybych já věděla" a k tanci "skočná" píseň "Čí je to svadbička".
Písně zpívají Amálie Kristová (1920), Josefa Levková (1936), Josefa Gregorovičová (1932), Ludmila Kasánková (1925) a Františka Neduchalová (1923), všechny z Milotic. Na malý přenosný cimbálek, který je pro oblast kyjovského Dolňácka typický, ženy doprovází Pavel Varmuža (1939) ze sousední obce Svatobořice.