Z komentáře Tomislava Volka k původnímu LP albu 1110 4051 "Mozart Symfonie č. 38-41" vydanému v Supraphonu v roce 1984 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Čtyři poslední symfonie WOFGANGA AMADEA MOZARTA z let 1786-88 patří k vrcholům evropské orchestrální hudby. První z nich patří k vrcholům evropské orchestrální hudby. První z nich byla svědkem největšího skladatelova koncertního triumfu, s ostatními je spojena jeho největší životní prohra. Tyto protiklady nevypovídají o umělecké hodnotě skladeb, nýbrž o rozdílném vztahu k Mozartovi a jeho tvorbě v císařské metropoli a v hlavním městě českého království. Roku 1786 dokázal Mozart Vídni Figarovou svatbou naprostou výjimečnost svého umění, a stal se proto trnem v oku jak vídeňských hudebníků v oficiálním postavení, tak dvorní společnosti (opera, v níž je sluha bystřejší pána?!). Jako rušitel dobových norem musel být trestán, u skladatele bez angažmá a bez objednávek je to tak snadné! Hledaje příležitost k výdělku i oázu vlídného přijetí, vydal se svobodný umělec Mozart 8.1.1787 kodrcavým poštovním kočárem na čtyřdenní cestu do Prahy, kam už byl dlouho zván hr.Thunem...19.1.1787 uspořádal v Nosticově (dnešním Tylově) divadle koncert ze svých skladeb, na němž poprvé zazněla i SYMFONIE D DUR (K.504). První Mozartův životopisec Pražan F.X.Němeček o tom svědecky zapsal:"...Tak jako pro Pražany byla tato akademie svým způsobem jedinečná, tak i Mozart počítal tento den k nejkrásnějším ve svém životě." Ovšem symfonie sama jistě nebyla snadným soustem ani pro pražské mozartiány. Bylo v ní tolik nového a nezvyklého! To už nebyla hudba psaná po způsobu doby k potěše a oblažení hýčkaného posluchače-zákazníka. Mozart, okoušející tíhu životního zápasu, chtěl sice napsat zvučnou, lesku plnou symfonii, ale z pera mu splývalo i svědectví o opačné straně mince...SYMFONIE ES DUR (dokončena 26.6.1788) má blízko k haydnovské tradici...SYMFONIE G MOLL (dokončena 25.7.1788) je patrně nejosobitějším dílem Mozartovým. Promítá se do něho těžká autorova životní situace, ovšem ne výlevem slz (Nejsme v romantismu, ale v klasicismu; dílo uchovává odstup od citového prožitku tvůrce). Vážné ladění a vnitřní napětí prostupují skladbu počínaje atypicky tichým otevřením 1. věty tématem, jež v symfoniích nemají obdoby: měkce vyslovená naléhavá otázka se tu pojí se sestupnou linkou odpovědi, jež nedává naději...Teprve rozmachem finální věty jsou otázky předchozích vět zažehnány a autor buduje velkou tónovou stavbu...SYMFONIE C DUR (dokončena 10.8.1788) je známa pod svým o čtvrt stoletím mladším přízviskem JUPITERSKÁ. Je to příklad hudební stylové syntézy; je v ní méně hledačství a méně nových řešení než v předchozích symfoniích. Oslňuje suverenitou stavby, křehkou tónovou ornamentikou Andante (F dur, 3/4), Menuetem postaveným na sestupném tématu nevelkého tónového rozsahu. Slavným svědectvím autorova kompozičního umu je finální věta se čtyřmi tématy, polyfonně zpracovanými v závěrečném kódě. Provedením svých posledních tří symfonii se Mozart nedožil.