Antonín Dvořák (1841–1904) se záhy po na­psání dvou komorních děl (smyčcového kvintetu a smyčcového kvartetu), která uznal za hodna označení opusovými čísly, odhodlal ve svých čtyři­advaceti letech ke kompozici První symfonie c moll, která vznikla v úctyhodně krátké době (mezi 14. únorem a 24. březnem 1865) a stála na počátku nebývalé tvůrčí aktivity, tradičně dávané do souvislosti s citovým vzplanutím mladého violis­ty orchestru Prozatímního divadla k člence téhož divadla, herečce Josefině Čermákové.
Vypovídá-li První symfonie o troufalé odvaze mla­dého, prakticky neznámého skladatele vytvořit hned na začátku své tvůrčí dráhy rozsáhlou sklad­bu závažného obsahu, pak Maličkosti op. 47 pro dvoje housle, violoncello a harmonium před­stavují pravý opak: jsou dílem již zralého a mezi­národně uznávaného autora, který obrátil svou pozornost k odlehčené hudbě určené k amatérské­mu muzicírování. Podnět k napsání Maličkostí dal Dvořákovi roku 1878 jeho přítel Josef Srb-Debrnov (1836–1904), agilní organizátor českého hudeb­ního života,
Dennis Russell Davies, který se rozhodl uvést Maličkosti do orchestrálního repertoáru, ve své partituře dává hrát původní houslové hlasy smyč­covým skupinám, z nichž tu a tam nechává vystu­povat sólisty; jeho hlavním zásahem je ovšem roz­dělení partu harmonia mezi osm dechových ná­strojů (flétnu, dva hoboje, B klarinet, dva fagoty a dva lesní rohy). Ve zvuku tohoto nevelkého or­chestru pozbývají sice původní Maličkosti charak­ter domácí hudby, neztrácejí ovšem nic ze svého dvořákovského obsahu.