Z komentáře k původnímu CD albu 71 0086-2 "Benjamin Britten (A Birthday Hansel, Canticle V.- The Death Of Saint Narcissus, Folk Songs Arrangements" vydanému Bontonem Music v roce 1992 a nyní uvolněnému Supraphonem pro digitální prodej:
BENJAMIN BRITTEN (1913-1976) byl dokonalý a všestranně vybavený hudebník, vynikající sólový klavírista, citlivý partner pro hudební doprovod, dirigent světové úrovně a mezinárodně uznávaný skladatel. K tvůrcům minulosti, kteří jej inspirovali a ovlivňovali, patřili Purcell, Mozart, Schubert i Mahler, ale také Stravinskij a Šostakovič. V jeho díle nalezneme všechny hlavní hudební formy, kdy k těm nejlepším patří jeho přínos v oblasti opery, komorní hudby a písní. V citlivosti při zhudebňování textu se může rovnat Schubertovi, Schumannovi a Wolfovi, ať již jde o šestnáct písňových cyklů (z toho pět s orchestrem) či rozkošně imaginativní úpravy anglických, skotských, velšských, irských a francouzských lidových písní.
Brittenovi bylo teprve patnáct let, když upravil své první písně "Tit for Tat" s klavírním doprovodem a "Quatre Chansons Francaises" s doprovodem orchestru. Poslední písně pocházejí z roku 1975 ("A Birthday Hansel") a 1976 ("Eight Folk Song Arrangement"), pouhých pět měsíců před jeho smrtí..."A Birthday Hansel" op. 92 je sedm písní na texty skotského básníka Roberta Burnse pro tenor s doprovodem harfy. Britten měl na mysli Osiana Ellise, pro nějž napsal harfové party ve třech operách-podobenstvích, v "Nokturnu" op. 60, "Válečném requiem" op. 66, "Suitě" op. 83 a "Canticle V." op. 89. Pro tyto písně představuje harfa velice vhodný doprovodný nástroj, neboť připomíná keltskou lidovou harfu zvanou "clarsach". Tyto písně (1. Birthday Song, 2. My Early Walk, 3. Wee Willie Gray, 4. My Hoggie, 5. Afton Waater, 6. The Winter, 7. Leezie Lindsay) byly napsány na přání Královny jako dar k příležitosti 75. narozenin královny Alžběty, Královny Matky. Premiéru měly v Cardifu, 19.3.1976. Burns použil mnoha skotských slov, která se v angličtině nevyskytují, např. "hansel" - dar, který má přinést štěstí, "hoogie" - malá ovečka, "leezie", drahý nebo milovaný, "wee" - malý. Kromě cyklů písní na texty určitého básníka (které nikdy nebyly epické v schubertovském stylu) si Britten často vybíral ke zhudebnění mnohem delší texty, které vyžadovaly speciální přípravu. Důkazem toho jsou jeho "Canticles", napsané mezi roky 1947 a 1971. První skladba je zhudebněním básně "My Beloved is Mina" od Francise Quarlese pro tenor a kalvír, druhá je příběhem "Abraháma a Izáka" pro alt, tenor a klavír. Třetí je zhudebněním básně Edith Sitwellové "Still Falls the Rain", evokující nálety na Londýn v roce 1940, pro tenor, lesní roh a klavír..., čtvrtá je příběhem T.S. Elliota "Journey od the Magi" pro kontra tenor a klavír. V páté skladbě stejného jména Britten opět používá text T.S. Eliota a vrací se k sólovému tenoru, tentokrát však s doprovodem harfy. Šlo o "Smrt sv.Narcisa" (The Death of Saint Narcussus", jedno z mála děl, které složil během nemoci krátce před smrtí, ale demonstruje zároveň jeho neselhávající schopnost proniknout až k jádru básníkových pocitů prostřednictvím dokonale zvládnuté hudby.
Britten upravil padesátdvě tradiční lidové písně a pro každou vytvořil obdivuhodně jedinečný a inspirovaný doprovod, mnohdy dosahující schubertovských kvalit. Jde o mistrovské spojení melodií a protihlasů stejně jako geniální harmonické zpracování...