Z komentáře Jiřího Štilce k původnímu LP albu 8117 0586 "Na tej hore... Lidové písně z Bílých Karpat v podání Vladimíra Klusáka" vydaného Pantonem v roce 1986 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:
...Vladimír Klusák je celou bytostí vsazen a zakořeněn ve svém rodném kraji. Zachoval si po celý svůj život čirý pohled na vše, s čím se setkává. Goethovský „věčný úžas“ jej provází stále. Neupravuje, nestylizuje, ale podává, domýšlí, dobásňuje, jde za a nad lidovou píseň, představuje její vůni. Je nejpůvodnější vůle sdělovat své okouzlení, v jehož svodu je Vladimír Klusák zajat trvale. Lyrická a epická energie lidu vyslovila kouzlo příbuznosti mezi životem a představou tak, že srdce se až zastavuje při dotecích tohoto fenoménu. Lidová píseň je pro Vladimíra Klusáka zvonem nezničitelné naděje, tlumočené v naší době, kdy tolik hudby ztěžklo, s udivující harmonií a oblažujícím vkladem – mluveno lékařskou terminologií – pozitivních emocí…Ano, Vladimír Klusák je pěvcem s hlasem daným mu přírodou i osudem, což je snad nejpodstatnějším znakem pěvecké techniky. Jeho hudební a pěvecký přístup je poněkud odlišný, než jak jsme tomu dnes zvyklí u jiných.. Je prodchnut neobvykle pravdivým způsobem přednesu, rozechvěním z kontaktu, oduševněním bez syrového výraziva. Je to svět Klusákových zážitků, které se mu vryly do duše, ne do pudu. Ozývá se v něm, podle národního umělce profesora Karla Plicky, „ještě kus mizejícího stylu lidového podání“…Píseň v Klusákově podání je oslovením bytostného řádu, vzpomínkou i potěšením.