Z komentáře Evy Hennigové k původnímu LP albu 8110 0344 „Paul Dessau: Bach-Variationen - Friedrich Goldmann: Klavírní trio - Fritz Geissler: Essay pro orchestr" vydanému Pantonem v roce 1983 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:

Při celkovém pohledu na více než 30 let dějin NDR v oblasti současné hudby, jeví se nám velké množství výtečných děl i rychle vzrůstající počet skladatelů, jejichž přínosy mají velký význam pro národní kulturu i přes hranice této kultury. Jejich výběr a zhodnocení není pro zájemce snadný úkol. Koncem šedesátých let začala v zemi našich sousedů nová vývojová fáze instrumentální hudby…V roce 1980 založilo např. nakladatelství Peters, n.p. v Lipsku zvláštní oddělení pro soudobou hudbu domácí i zahraniční. Tato celkem produktivní situace se konsolidovala a – jak dosvědčuje estetická zkušenost – je třeba ji i nadále tvořivě využívat. Seznamme se zde se třemi „Petersovými skladateli“:
PAUL DESSAU (1894-1979) má podstatný vliv pro hudební dějiny NDR a pro socialistické umění vůbec. Spoluprací s Bertoltem Brechtem na hudebně dramatických dílech si získal světově uznávané postavení. Ve své hudební řeči, jejímž znakem je smělost, svébytnost a vášnivá výrazovost, hlásil se Dessau k socialismu, bojoval proti válce a fašismu. V jeho tvorbě se dá vždy stanovit společenský záměr. V tomto smyslu mají jeho skladby programní charakter. BACHOVSKÉ VARIACE zaujímají význačné místo ve vytváření nové instrumentální tvorby NDR v šedesátých letech. Touto skladbou sahá Dessau ke kontrasubjektu: J.S. Bach a C.Ph.E.Bach ztělesňují v hudebních dějinách zásadní slohový přelom. S hlubokou sympatií, ba dokonce s úctou k oběma mistrům a nikoli bez úsměvného odstupu jsou otec a syn postaveni před úkol řešit dobové blízké hudební úkoly. Rozličnými způsoby vyslovuje skladatel inherentně svůj vztah k avizovanému i k současnému století…
FRIEDRICH GOLDMANN (nar.1941) absolvoval mistrovskou třídu R.Wagnera-Rényho. Náleží k mladším skladatelům, kteří se prosadili v posledním desetiletí a kteří dnes reprezentují aktuální úroveň hudebního vývoje NDR. Goldmann je vynikající umělecká osobnost, jejíž tvorba nachází stále stoupající světový ohlas. Nadto v posledních letech vystupuje jako dirigent. Znalci jeho uměleckého vývoje zdůrazňují veliké nadání, neúnavné snažení a trvalý zápas o výrazně silnou, nezaměnitelnou formu. Intenzívně se zabýval hudebním dědictvím minulosti i západoevropskou avantgardou – zvukovým světem, který ho provokoval. V neklidném procesu jeho zrání se slévaly inspirace Webernovy, Stravinského, Stockhausenovy, Boulezovy s podněty z děl Bachových, Mozartových, Mahlerových, Debussyho v charakteristický způsob projevu, plný silných kontrastů a specifického vnitřního napětí. Toto KLAVÍRNÍ TRIO prozrazuje zřetelnou tendenci k sevřené, zhuštěné formě. Expresívní ráz jeho hudby ve dvou kontrastních větách jasně vyniká…
FRITZ GEISSLER (nar. 1921). Bohatou tvůrčí činností a mnohaletým pedagogickým působením se význačně podílel na hudebním životě V Geisslerově tvorbě se jeví úzká, bezprostřední vazba na velikou hudební tradici. Snaží se dát symfonickým modelům s širokým historickým dechem plodnou sílu pro soudobé střetávání a tím i řešení protikladů, „razit je tvořivě znova“. Přitom je schopen spojit moderní technické prostředky s hudebními strukturami 19. století, klene oblouk k Mahlerovi, Prokofjevovi, Šostakovičovi, i k expresivitě, která svou nespoutaností ukazuje Bergovi a Hartmannovi…
V ESSAY PRO ORCHESTR staví Geissler proti kompaktně působícím zvukovým plochám výraznou melodiku. V bohatých odstínech vystupují kontrastní nálady: starostlivé otázky a zoufalá odvaha, vážná uvážlivost a pevné odhodlanost…