Koželuh napsal většinu svých symfonií v 80. letech 18. století. Stylově vychází z ideálu vídeňského klasicismu, který naplňuje velmi originálně, přirozeně, ale zároveň jej výrazně nepřekračuje.

Předlohou pro vydání Symfonie g moll Leopolda Koželuha byl opis uložený v hudební sbírce Arcibiskupského muzea v Kroměříži pod signaturou IV A 200 . Pramen pochází z původní zámecké sbírky datované lety 1770-1819. Opisovač ani přesná doba vzniku opisu není známa, je ovšem pravděpodobné, že byl opis vyhotoven za episkopátu Antonína Theodora Colloreda-Waldsee (1777-1811). Prokazatelně se skladba objevuje až v inventáři z let 1827-1836, který nechal vyhotovit arcivévoda Rudolf .
Pramen obsahuje celkem 70 stran notového záznamu partů, jeden hlavní titulní list a šest titulních listů pro jednotlivé party. Formát hudebniny je orientován na výšku. Milan Poštolka datuje vznik Symfonie g moll dle Koželuhovy korespondence, dobových Breitkopfových nakladatelských katalogů a další literatury před 28. březnem 1787. 

Symfonii g moll můžeme zařadit mezi jeho vrcholná díla. Mollová tónina ji odlišuje od ostatních a podporuje její hlubší, závažnější odstín. Je složena ze tří vět. 1. věta Allegro je napsána v sonátové formě a působí velmi uceleně a jednotně, což vychází ze způsobu motivicko-tematické práce, odvozením vedlejšího tématu od hlavy tématu hlavního a jeho následným rozvíjením. 2. věta Adagio je v třídílné formě a finální 3. věta Presto opět ve formě sonátové. I zde čerpá hlavní a vedlejší téma z jedné myšlenky. Ucelenost celé symfonie g moll asi nejvíce podporuje příbuznost témat 1. a 3. věty, zvláště pak příbuznost rytmická. Odbornou veřejností je tato symfonie velmi ceněna, zvláště pro její směřování k budoucímu vývoji hudebních dějin. 

Samostatné party pouze k pronájmu na nakladatelstvi@rozhlas.cz 

obsazení: ob I, II, fg I, II, cor I, II in F, vni I, vni II, vle, vlc, cb
materiál: partitura
durata: 22'
nakl.č.: R 342