Varhanní skladba poskytuje velmi zajímavý obraz kompozičního umění svého tvůrce. Jedná se o zvláštní symbiózu využití přirozené širokodeché melodiky s dosti důslednou kontrapunktickou prací. Výsledný tvar skladby "Fuga a 4 voci" svědčí o Trojanově širokém povědomí stran historické hudby. Předobrazem mu mohly být např. fugy Segerovy, Kopřivovy a dalších mistrů českého 18. století.

Tato životaschopná tradice nalezla ostatně své vyjádření i ve skladbách B. Smetany či A. Dvořáka, byť raných, a v tvorbě těchto mistrů dozajista vedlejších. Také u Václava Trojana se jedná o tvorbu příležitostnou, stojící stranou jeho hlavních kompozičních aktivit, přesto však z hlediska daného nástroje stylizačně a zvukově vděčnou. Vedením hlasů dochází na podkladě tradičně plynoucí polyfonní kompozice občas i k překvapivým obratům a harmonickým zvláštnostem, např. chromatickým příčnostem, apod. Notové vydání "Fuga a 4 voci" si nekladlo ambice nabídnout varhaníkovi přesný návod k artikulaci, frázování, či dokonce návrhy rejstříkování. To by bylo ostatně neproveditelné vzhledem k rozmanitosti nástrojů, na jaké lze tuto Trojanovu hudbu hrát. Podle soudu varhaníka Jaroslava Tůmy mohou ale tyto skladby vyznít ideálně především na velkých dvou- nebo třímanuálových varhanách romantického charakteru, pokud varhaník využije všech běžných principů stylově poučené a umělecky přesvědčivé interpretace.

obsazení: org
materiál: part
nakl. č.: R 031