V roce 1952 dostal Viktor Kalabis jako čerstvý absolvent Akademie múzických umění podnět ke vzniku skladby pro dechové kvinteto.

Rozhlasový dramaturg František Alois Tichý mu zadal obsazení a určil charakter celého díla. Mělo se jednat o hudebně nenáročnou skladbu, kterou bude moci zařadit do pořadů pro široký okruh posluchačů. Objednávka přišla na podzim roku 1952.  

Na hravost a odlehčenou stavbu díla jasně poukazuje již název Divertimento. Svou čistou harmonickou sazbou je velmi přístupné a hudebně se vymyká ostatním Kalabisovým kompozicím. Skladatel svou hudební osobnost obvykle prezentoval stylově odlišným typem hudby. I přesto Divertimentu přiřadil opusové číslo (op. 10), jelikož jej považoval za dílo odpovídající svému zadání. Po dokončení však bylo překvapivě objednatelem zařazeno mezi skladby „vážnějšího žánru a charakteru“.  

Folklórní témata jsou zpracována neoklasicistně v útvaru divertimenta. V každé větě nacházíme hlavní melodické linky v jednom nebo ve dvou nástrojích. Témata na sebe navazují velmi jednoduše a přirozeně. Sazba není příliš zahuštěna, takže můžeme jasně rozpoznat jednoduché linky doprovodné, které dotváří harmonickou stavbu jednotlivých úseků. Skladatel si všímal přirozenosti každého nástroje a velmi zdařile ji využil pro folklórní nádech celé skladby. Většinu sólově exponovaných vstupů vložil do partu klarinetu a flétny, přitom ale ani ostatní nástroje nejsou upozaděné. Skladatel nechává interpretům dostatečný prostor pro vlastní invenci při uchopení folklórních témat. Životaschopnost skladby je prověřena několika desetiletími.  

Dílo se stalo jedním z autorových nejhranějších komorních děl. 

obsazení: fl, ob, cl in Bb, cor in F, fg
materiál: partitura, party
durata: 17'
nakl. č.: R 406