„Jako skladatel mám velice blízko k dřevěným dechovým nástrojům z toho prostého důvodu, že jsem se vedle klavíru a varhan již od pozdějších gymnaziálních let věnoval hře na flétnu.

Mé působení jako druhý flétnista v Lounské filharmonii či po skončení vysokoškolských studií v době povinné vojenské prezenční služby u Vojenské divizní hudby ve Slaném bylo pro můj umělecký vývoj velice důležité. A to nejen vzhledem k mému pozdějšímu dílu symfonickému, ale i pokud jde o užití nástrojů v komorním pohledu.  

V řadě skladeb pro dřevěné dechové nástroje je zvlášť důležitá Musica tripartita pro sólový klarinet, jejíž zárodek vznikal v mém hudebním myšlení právě onoho osudového 21. srpna 1968. Proto alespoň vnějškově má posmutnělá úvodní věta skladby metronomické označení čtvrťová nota = 68 s následující hudbou plnou rozhořčení, ba výkřiku. Pro dva sólové klarinety (in B a in A ladění) jsem vytvořil Sonátu (1967) značné virtuozity a nečekané souzvukové denzity, jež se nebývale projevila při premiéře v optimálně akustickém prostoru pražského Rudolfina. Skladba tehdy velice zaujala prof. Aloise Hábu, který mi v diskuzi potvrdil význam souzvukové denzity jako důležitého strukturálně-slohového kompozičního prvku. 

Tři kusy pro klarinet a klavír pokračují v mém obdivu ke klarinetu jako nástroji schopnému nebývalé virtuozity i hlubokého zamyšlení.“ 

obsazení: cl, pfte
materiál: partitura, part
durata: 8'
nakl. č.: R 404