„Jan Novák napsal Sonatu Gemellu v roce 1978, tedy v době, kdy se rodina přestěhovala z Itálie do německého Ulmu.

I přesto, že skladba byla psána pro mladé flétnisty, je koncipována jako velká sonátová forma. V první větě (Allegro) jsou obě flétny rovnocenné a výraz se pohybuje mezi mechanickým rytmem a jasnými, typicky novákovskými melodiemi. Druhá věta (Lento) se hlásí k původnímu, pro Nováka tolik oblíbenému moravskému folkloru; flétnové flažolety zde silně připomínají zvuk fujary. Poslední větou je veselá gigue (Vivace), na jejímž konci se objeví „vážný“ středověký chorál, který je přerušen návratem hlavního tématu. Věta pak končí vrtkavou disonancí v malé sekundě.
Gemelli znamenají v latině a italštině dvojčata (blíženci).“ Clara Novakova

obsazení: fl I, fl II
materiál: partitura, party
durata: 15'
nakl. č.: R 455