Ilena, op. 15 začala vznikat už v Paříži, těsně před Vánoci roku 1937, a ještě před koncem onoho roku autorka dokončila Vítězslava Kaprálová její první část. Dá se tedy říct, že se jedná o její první a zároveň jedinou skladbu začínajícího pařížského období se zřetelným vlivem doznívajícího období pražského s výraznými prvky Novákova vlivu.

Vznik Ileny ale nebyl úplně samozřejmý. Jedná se o zamýšlenou kantátu, na text balady slovenské básnířky Ľudmily Podjavorinské, která zůstala dokončena pouze v rukopise klavírního výtahu, oproti zamýšlené definitivní verzi s orchestrem.
Ještě během studií u Nováka a snad i dříve zamýšlela Kaprálová práci na této skladbě. V závěru skici je totiž uveden časový údaj 1932. V tomto roce snad upoutala pozornost Kaprálové báseň Ľudmily Podjavorinské Lesná panna, která byla v Praze vydána v roce 1930 ve sbírce Balady. Navíc víme, že Kaprálová původně hodlala Ilenou na pražské mistrovské škole, kde studovala od podzimu 1935 až do léta 1937, u Nováka absolvovat. Velmi dlouho a pečlivě tedy promýšlela a hledala k textu adekvátní hudební zobrazení, což také dokládá dochovaný skicář s několika náčrty k prvnímu dílu. Hned po dokončení klavírního výtahu ještě několik prvních stran instrumentovala, ale práce se jí zdála býti příliš chtěnou, proto jí odložila a už na ní nikdy nedošla řada. V Ileně nacházela ještě cosi z minula, něco, co se jí čím dál více vzdalovalo, a to způsob kompoziční práce, kterému byla navyklá od Vítězslava Nováka. Kantáta Ilena je tedy zřejmým předělem její proměny a postupné vyzrálosti.

Partitura a party orchestrální verze pouze k pronájmu na nakladatelstvi@rozhlas.cz 

obsazení: S solo, T solo, B solo, SATB
materiál: sborový particell
durata: 25'
nakl. č.: R 458