„Soubor zde předkládaných čtyř skladeb vznikl z mého podnětu, tedy podnětu hornisty, obdivovatele a ctitele Bedřicha Smetany, dlouholetého člena Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Oslovil jsem několik přátel – skladatelů s prosbou o hudební příspěvek k mimořádnému výročí Bedřicha Smetany v rámci Roku české hudby 2024. Čtyři z nich vyhověli mé prosbě a podle jistých nenáhodných daností vznikla docela nečekaně jakási čtyřvětá suita Hommage à Smetana.

Myšlenka hornové pocty B. S. se zrodila především jednou z oněch nenáhodných daností, kterou lze spatřit například v tom, že tyto seřazeny podle obsahové závažnosti, poskládaly se v kryptogramiády, k mému údivu v alfabetickém pořadí, tedy Hurník, Košnarová, Kučera, Kukal. A hle, vyšlo najevo, že zároveň jsou tyto kompozice ne náhodou seřazeny dle délky trvání (tzv. duraty) od nejkratší k nejdelší. A přirozeně spějí všemi úhly pohledu (aniž jakkoli posuzovány kvalitativně) jaksi crescendovitě k posledním taktům Bedřichovy (tedy Kukalovy) Corniady majestátní citací hlavního BS tématu symfonické básně Vyšehrad. A tehdy, po tomto samouspořádání, vznikla myšlenka na vytvoření jakéhosi nezávazného, ale pevného celku, jehož předem daným společným jmenovatelem je kryptogram 1824–1884. Tato výroční data, proměněna v melodické intervaly primu, oktávu, sekundu, kvartu atd. byla totiž zadáním, podmínkou, a tudíž hlavním hudebním tématem všech skladeb.“