„Je to román o výbušninách a snění, o lidských vášních a o bohu, ale bůh se objevuje na konci toho všeho – což je jeho přirozené místo.“ Tato slova napsal Karel Čapek o svém druhém románu v dopise H. G. Wellsovi. Přestože Čapkova nejrozsáhlejší próza okamžitě získala popularitu a statut jedné z jeho nejlepších prací, názory na její výklad se v čase měnily.
„Člověk si najednou říká, co to vlastně ten krakatit je. Jestli to je opravdu u toho Čapka ta výbušnina, kterou vynalezl inženýr Prokop jako hlavní hrdina, anebo jestli je to něco, co je v každém člověku, vevnitř, něco, co vytváří napětí, výbušnost, co pak vede k velkým i celosvětovým konfliktům. Co je to vlastně v člověku a kdy má pro to nějakou dispozici, že prostě ta výbušnina v něm začne pracovat tak, že ji nezvládá,“ zamýšlí se Lukáš Hlavica.