Byť dnes mohou Klostermannovy knihy na leckoho působit archaicky, nenapodobitelné vylíčení šumavské přírody a jejich obyvatel i uchvacující jazyk jsou i po více než sto třiceti letech stále působivé.   

Autor nás jako ve všech svých knihách přivádí do nehostinných míst milované Šumavy. Není to jen nedostižné líčení šumavské přírody a uchvacující jazyk, čím jsou čtenáři Klostermannových knih dodnes přitahováni. Tvrdé charaktery obyvatel horských údolí vykresluje spisovatel s pochopením a nikdy je neodsuzuje – ani hajného, který vlastní rukou zabil několik bavorských pytláků -, byť připouští, že takové skutky pro něj nejsou morálně přijatelné. Neschůdná rašeliniště, neprostupné lesy a tvrdý život zformovaly silné povahy. Klostermann však rozumí i těm, kdo z tohoto koutu utíkají, byť se po čase zase vracejí. Tamější lidé dokážou obětovat Šumavě vše – své vztahy, zdraví i život. A Karel Klostermann nám to i po více než sto třiceti letech připomíná.