O otcích a synech. A o tom, jak napravit vztah, než bude příliš pozdě.

Devětaosmdesátiletý Bo postrádá svou milovanou ženu Fredriku, kterou ovládla demence, a ptá se sám sebe, proč jeho život dopadl takhle. Pravidelné návštěvy pečovatelské služby v jeho domě mu připomínají, že se stal závislým na pomoci druhých, a i když jsou k němu přívětiví, Bo se často cítí směšný a stydí se. Je pro něho stále těžší zachovat si důstojnost. Přemýšlí o svých blízkých tak, jak o nich nikdy předtím nepřemýšlel. Ale ze všeho nejvíc přemýšlí o synu Hansovi. Nechce, aby to mezi nimi dopadlo stejně jako kdysi mezi ním a otcem.

Jenže Hans se mu chystá sebrat věrného psa Sixtena, protože Bo se o něho prý už nedokáže postarat. Tak jak má krucinálfagot dát věci do pořádku?! Boovy úvahy střídají záznamy ošetřovatelů, z nichž má starý muž nejraději Ingrid, která mu ochotně pomáhá se Sixtenem. Může snad naději vkládat do ní? Boovi dochází čas a on si uvědomuje, že nic není jen černé nebo bílé.

Empatický příběh o odcházení uchvátil hereckou rodinu Frejových, jejíž členové se nacházejí v podobném věku Boa, Hanse a Ingrid. Jejich autentická interpretace vás okouzlí!

Švédská kniha roku 2024.

"Něžný příběh o stárnutí, vlastním i cizím, a o tiché krutosti lásky.“ – Fredrik Backman

„Jeřábi táhnou na jih je dojemně krásná a nesmírně aktuální kniha. […] Skvělý román, po jehož přečtení budou mnozí z nás moudřejší. – Nettavisen

„Úchvatný román o stárnutí, respektu, pomíjivosti existence a životě ve chvíli, kdy už tělo nespolupracuje. […] Většina z nás, budeme-li mít to štěstí, se jednou bude muset s někým navždy rozloučit, což je nesmírně těžké — ale tahle kniha tu bolest snad trochu zmírní. – Stavanger Aftenblad

„Boův příběh vás zasáhne přímo do srdce. Jak krátký je náš pozemský život, a přece… jak úžasně plný emocí, vzácných chvil, vítězství i chyb. – Alingsås Stidning

„Ve svém hluboce dojemném románu Lisa Ridzénová líčí důvěrně známé situace a vztahy – píše o starých lidech, kteří slábnou a cítí se bezmocní, o po citech dětí, jejichž rodiče už nejsou jako dřív, a o všem, co jen lidé mohou prožít. – Verdensgang

„Sixten zachrápe a já ho chytím za ucho znovu. Mezi palcem a ostatními prsty ještě pořád leccos udržím. Ingrid říká, že mám stisk pevnější než většina devětaosmdesátníků. Ale ty máš ještě pevnější, Fredriko. Povídali mi to ošetřovatelé v domově. Asi bych se měl stydět, ale mě to hřeje, když slyším, že je za oblečení umíš popadnout tak pevně, až ti klouby zbělají. – ukázka z knihy