Bohové se vracejí. A hladovějí po krvi a moci!

Od dobytí Dun Carreg uplynul celý rok. Rok plný útěků a bitev, krve a strachu…

Na Země vyhnanců se snesla pohroma v podobě války a chaosu. Záludná královna Rhin dobyla západ a nejvyšší král Nathair získal magický kotel, nejmocnější ze Sedmi pokladů, k jejichž shromáždění ho nabádá prohnaný Calidus s hordou děsivých démonů ze Zásvětí. Plánuje totiž s jejich pomocí přivést vládce Asrotha a jeho vojsko padlých do světa těla. Plamen odporu však stále sílí – královna Edana nachází spojence v mokřadech Ardanu. Maquin má v patách Lykose a jeho piráty a během útěku se v Tenebralu stane svědkem zrodu povstání v Nathairově vlastním království. Corban už má utíkání dost a je rozhodnutý postavit se zlu čelem. Se svou nesourodou družinou, k níž se vedle jeho nejbližších přidali též obři, anděl nebo mluvící havran, proto zamíří k Drassilu, bájné pevnosti ukryté hluboko v srdci Fornského lesa. Právě tam se nachází Skaldovo kopí, další ze Sedmi pokladů, a tam se také podle proroctví Jasná hvězda postaví Černému slunci.

Třetí příběh z cyklu Věrní a padlí se v roce 2016 dočkal nominace na The David Gemmel Legend Award za nejlepší román.

„Série slibující stejnou míru komplexnosti a hloubky jako Kolo času Roberta Jordana z cyklu Kolo času či Píseň ledu a ohně George R. R. Martina.“ – Library Journal

„Mytické, magické, intenzivní, brutální, dojemné. Pokud jste ještě nezačali číst Věrní a padlí, neváhejte.“ – Fantasy Book Review

„Románový cyklus Věrní a padlí by si neměl nechat ujít žádný fanoušek temné epické fantasy.“ – Grimdark Magazine

„Vedle napínavých bitevních scén, při nichž se vám rozbuší srdce, Gwynne dále rozvíjí fascinující svět, do něhož zasadil svůj nadmíru poutavý příběh.“ – The Fantasy Review

Corban si při pohledu na útočící Kadošim vzpomněl na mámu – jak zaútočili na ni, jak se snažil zastavit proud krve, zatímco ji svíral v náručí, jak se jí z očí vytrácelo světlo. Vzplála v něm nenávist k těm netvorům a spálila všechen strach, který ho ještě před okamžikem přimrazil na místo. To už se dával do pohybu, s každým krokem utíkal rychleji, Bouřka po jeho boku.

Všimli si ho dřív, než doběhl až k nim, nebo je možná upozornila Bouřka. Tak či onak, Kadošim očividně poznali jeho i to, čím měl údajně být: Seren Disglairem – Jasnou hvězdou a vtělením Elyonova avatára. Několik se jich oddělilo od hlavní družiny, která v té chvíli bojovala s Balurem a jeho obry a s Tukulem a Jeharem, kteří máchali a sekali.

Bouřka natáhla krok a Corbana předhonila. Zahlédl, jak se jí na zadních nohách naduly svaly, když se chystala ke skoku, ale to už letěla vzduchem a jako velká koule srsti a masa se srazila s jedním z Kadošim. Zahryzla se mu do krku.

Corbana ovládly instinkty. Sevřel meč obouruč, napřáhl do výšky a sekl šikmo dolů, přitom přesunul váhu, aby se kolem své oběti prosmýkl. Cítil, jak meč prosekl tvrzenou kůži i kroužky, roztříštil kost a rozťal maso. Obvykle by taková rána byla vražedná. Démon se však jen zapotácel a jednou rukou chytil Corbanovu čepel. Zadíval se na Corbana, zavrtal se do něj svýma černýma očima, pak se zazubil, přitom se mu z úst řinula krev černá jako inkoust. Tohle už nebyli lidští Jeharové, jejichž těl se Kadošim zmocnili, když se vynořili z kotle, ale něco mnohem silnějšího. – ukázka z knihy