Drama volyňských Čechů na Ukrajině.

Osudy několika generací české rodiny, která se přestěhovala na Volyň. V příběhu dvou žen, Ani a její dcery Lízy, autorka líčí, jak historická dramata ovlivnila životy obyčejných lidí.

V sedmdesátých letech 19. století přišli na Podřipsko verbíři. Přemlouvali mladé lidi, aby se přestěhovali na Volyň a slibovali jim úrodnou půdu, lesy plné zvěře, osvobození od daní a českou samosprávu. A také soužití s Ukrajinci, Rusíni, Rusy, Židy a Poláky, kteří se od Čechů mohou mnohému přiučit. Sebral se i Jan Sládek, dříč, který by doma stěží uživil rodinu, a vydal se s manželkou do neznáma. Osudy jeho rodiny, která na Volyni zažila dvě války a v této nárazníkové zóně přežila běsnění rudých, Poláků, Němců i Rusů, popisuje autorka krásným bohatým jazykem. Do popředí staví příběh Sládkovy vnučky Ani a její dcery Lízy, dvou silných žen, které obstály v přetěžkých životních zkouškách, jež přinesla historická dramata, ovlivňující životy obyčejných lidí. Zaposlouchejme se do drsného, syrového vyprávění, které protkává láska, to nejdůležitější, co nás může v životě potkat.